ANTIBIOTIKA Z DOMÁCÍ LÉKÁRNY

Antibiotika se mají podávat v krajních případech a ne bez rozmyslu při každé chřipce a zvýšené teplotě, jak je to bohužel běžné v našich ordinacích.

Při opakovaném podávání antibiotik se totiž velmi oslabuje imunitní systém a navíc kmeny bakterií začínají být proti antibiotikům  imunní, což je velice nebezpečné, protože pak nemohou být účinné ve výše zmíněných krajních případech.

Velkou ranou pod pás pro ty, kteří antibiotika při léčení běžných onemocnění odmítají, je naše zemědělství. Zvířata chovaná v koncentráčnických velkochovech jsou totiž všechna více či méně nemocná, a proto, aby vůbec přežila a dávala mléko či se dožila jatek, musí být od narození dopována nejrůznějšími léky včetně antibiotik. Pokud tedy jíme „zdravé“ mléčné výrobky, pijeme mléko a jíme maso a vejce z velkochovu, otravujeme náš organismus pravidelnými dávkami chemických sloučenin! A jak říká staré známé přísloví: „Stokrát nic umořilo osla“.

Pokud potřebujeme antibiotika, obraťme se do přírody. V domácí lékárničce by nemělo chybět účinné antibiotikum z lichořeřišnice větší (např. od firmy Herba Vitalis). Pomoc nám ale poskytnou i antibiotika, které máme běžně doma.

Cibule

Již rabský lékař Avicenna (980-1037)znal dezinfekční schopnosti cibule a při nedostatku pitné vody doporučoval smíchat špinavou vodu s cibulovými slupkami. Cibuli oceňovali i Slované, dokladem toho je např. ruské rčení: „Cibule proti sedmi nemocem“. Lidová medicína doporučuje natírat šťávou z cibule dásně jako lék proti bolestem zubů,cibulovou šťávou je možné ošetřit i vlasy a zabránit tak plešatosti. Cibule vařená v oleji se podávala při onemocnění úplavicí. Šťávou z cibule se rovněž konzervovalo maso, aby se mohlo déle skladovat.

Charakteristickou vůni cibule způsobuje silice, v níž jsou přítomny sloučeniny síry, jež mají  antibakteriální a antivirové účinky. Cibule dále obsahuje látky, které působí proti zánětům, astmatu, alergiím, proti rakovině a celkově posiluje imunitu organismu.

Antibiotické účinky cibule jsou využívány při léčbě různých nemocí, např. při kašli, angíně, bronchitidě i rýmě. Cibule v těchto případech působí protizánětlivě, posiluje imunitu organismu a podněcuje pocení. V některých případech se léčba doplňuje vdechováním silice. Na kašel se užívá cibulová šťáva s medem nebo cukrem. Pečená cibule nebo cibulová kaše vařená v mléce a přikládaná lokálně, urychluje dozrávání vředů, nežitů a hojení dlouho se nehojících ran.V lidovém lékařství se cibule doporučuje jako močopudný prostředek a na posílení mužské potence – zvyšuje totiž produkci spermií a příznivě ovlivňuje hypertrofii prostaty. Extrakt získaný vyluhováním nastrouhané cibule ve studené vodě (10-12hodin) se podává proti parazitům.

Cibule je doporučována osobám trpícím nespavostí, poskytuje úlevu při neuralgii, bolestech hlavy, migréně. Zlepšuje chuť k jídlu, podporuje vylučování trávicích šťáv, stimuluje metabolismus a mírně snižuje obsah cukru v krvi. To platí pro syrovou i vařenou cibuli. Doporučuje se zařadit ji do jídelníčku při ateroskleróze a hypertenzi, neboť snižuje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje shlukování krevních destiček a urychluje rozpouštění sraženin.

Cibule spolu s hořčičným olejem, smíchaná v poměru 1:1, se v Indii doporučuje na revmatické bolesti. Spolu s černým pepřem se tam používá i při malarické horečce a choleře.

Ve starověku i ve středověku byla cibule doporučována jako vhodný prostředek při uštknutí hadem či škorpiónem. Faktem je, že šťáva z cibule výtečně neutralizuje hmyzí jed. Pokud máme v okamžiku, kdy jsme od vosy nebo včely dostali žihadlo, po ruce cibuli a přiložíme ji rozříznutou plochou na postižené místo, ucítíme po několika minutách úlevu a většinou tak zcela zabráníme otoku (cibuli je ale občas třeba seříznout, aby se k postiženému místu dostala čerstvá šťáva).

Čerstvá cibule není vhodná pro osoby, které trpí vředy žaludku a dvanácterníku nebo akutním onemocněním žaludku, střev, jater a ledvin.

ČESNEK

Zvaný též rostlina nesmrtelnosti   

Ve starém Řecku a v Římě se česnek používal proti hadům a štírům, potíralo se jím kousnutí od psa. Česnek se doporučoval astmatikům, používal se jako kloktadlo, na bolest uší a zubů. Také ve středověku si lidé cenili protizánětlivých a dezinfekčních účinků česneku. Užívali jej proti hlístům, uštknutí, při kašli, žloutence či střevních chorobách. Dezinfikovali jím i vodu. Česnek často předepisovala abatyše Hildegarda z Bingenu (1098-1179), a dokonce ho věšela nad postele nemocných.

Česnekový „penicilin“

Ostrou vůni a chuť česneku má na svědomí silice, která obsahuje organické sloučeniny síry a působí baktericidně (usmrcuje bakterie). Nejúčinnější látkou v česneku je allicin, který má antibiotické účinky. V neporušeném česneku bychom ale tuto látku marně hledali. Teprve při poškození buněk – při rozetření, se uvolňuje jistý enzym, jehož působením se neaktivní sloučenina alliin přeměňuje na allicin. V laboratorních testech byly porovnány účinky allicinu s penicilinem a bylo zjištěno, že allicin má v některých případech ještě širší spektrum působení než penicilin. Blokuje aktivitu např. původce paratyfu Salmonella paratyphi, který na penicilin nereaguje.

Česnek byl tradičně považován za účinnou ochranu proti upírům. Důležitější však je, že úspěšně ničí různé organismy, které jsou pro naše zdraví nebezpečné: původce tyfu, úplavice, cholery, tuberkulózy, stafylokoky, streptokoky atd. Zabíjí též prvoky trichomony (Trichomonas vaginalis), kteří jsou příčinou vaginálního onemocnění u žen. Má antivirové účinky v případě chřipky nebo nachlazení, je účinný při respiračních onemocněních, průjmech, angínách a zánětech středního ucha. Působí proti oparům, podporuje hojení ran a pomáhá likvidovat kandidózu i kvasinkovou infekci. Flavonidy, obsažené v česneku, vážou kancerogenní nitrosaminy a aflatoxiny, čímž snižují riziko rakoviny (u nádorů tlustého střeva až o 75 %).

Antibakteriální složky česneku se začnou v krvi objevovat už půl hodiny po jeho požití, ale může chvíli trvat, než se dostanou k příslušným orgánům. Allicin je přitom sloučenina nestálá a tělo ho během šesti až osmi hodin vyloučí. Proto například v Číně doporučují užívat česnek každé dvě hodiny. Úspěšně se takto léčí černý kašel u dětí starších pěti let (20 gramů česneku s cukrem denně). Česnekem bylo také vyléčeno parazitární průjmové onemocnění způsobené kryptosporidií, které na jiné léky nereagovalo. Šťáva z česneku spolu se sezamovým olejem, sečuánským pepřem a semeny meruňky, byla podávána s velmi dobrými výsledky také tuberkulózním pacientům.

Zdravé srdce díky česneku

Česnek je jedním z nejúčinnějších léků na srdečně-cévní choroby. Jeho pravidelné užívání snižuje hladinu triglyceridů a cholesterolu v krvi, je proto dobrou prevencí proti ateroskleróze a navíc pomáhá snížit krevní tlak. Pravidelné dlouhodobé užívání česneku v množství 2-3 stroužky denně redukuje riziko infarktu, což se ovšem projeví obvykle až po delší době. Česnek také rozpouští usazeniny v cévách, stejně účinný je přitom vařený jako syrový.

Obsahuje také sirnatou sloučeninu ajoen, která působí proti srážlivosti krve a zabraňuje krevním destičkám ve shlukování.

Česnek jako širokospektrální lék

Jak prokázaly pokusy s laboratorními zvířaty, česnek snižuje hladinu cukru v krvi a zároveň posiluje tvorbu glykogenu v játrech. Doporučuje se proto jako pomocný lék při cukrovce. Ovšem s užíváním česneku je třeba být opatrný v případě hypoglykemie (snížení hladiny glukózy v krvi). Česnek působí proti zhoubným volným radikálům a tím preventivně zamezuje vzniku nádorů. Po jeho užívání dochází u pacientů s artritidou ke snížení bolestí v kloubech. Navíc pomáhá vylučování jedovatého olova z těla. Česnek je také známý účinný prostředek proti střevním parazitům, především proti roupům u dětí. Žvýkání česneku posiluje dásně, tlumí jejich zánětlivost, snižuje nebezpečí zubního kazu, potlačuje kvasné a hnilobné procesy ve střevech. V tradiční čínské medicíně se šťáva z česneku, případně mast z česneku a vepřového sádla, lokálně aplikuje na plísňová onemocnění kůže, hnisavé rány, vředy a některé lehčí spáleniny. Česnek též příznivě ovlivňuje tvorbu T-lymfocytů a zvyšuje tak imunitu organismu.

Česnek se tedy dá opravdu považovat za jakýsi lék nesmrtelnosti a přitom je ještě i účinné afrodiziakum. Dobrý pokrm okořeněný česnekem a doplněný červeným vínem dokáže pravé divy!

Česnek je sice velmi účinný lék, avšak pokud na něj někdo není zvyklý, měl by jej užívat opatrně a případně se poradit s lékařem. Zvlášť je třeba dávat pozor na předávkování u malých dětí a těhotných žen. Také v případě horečnatého průjmu či různých horečnatých onemocnění nutno postupovat obezřetně, protože česnek povzbuzuje krevní oběh a mohl by zhoršit stav nemocného. Ze stejného důvodu je vhodnější užívat česnek v zimě než v létě.

Česnek nikdy nepodáváme, když pacient zvrací, protože by se mohla nevolnost ještě zvýšit.

Česnek je proto lépe užívat smíchaný s olejem, který chrání žaludeční sliznici, přidat ho do pomazánky nebo jím okořenit jídlo.

Text: Mgr. Hana Čechová