POZOROVÁNÍ SOUČASNÉ SPOLEČNOSTI A ČLOVĚKA

Z DENNÍHO TISKU I RÁDIA ČASTO SLYŠÍM O TOM, JAK JSOU ČEŠI VELCÍ MILOVNÍCI DOMÁCÍCH ZVÍŘAT, ZEJMÉNA KOČEK A PSŮ. A KLADU SI OTÁZKU, CO TO ZNAMENÁ, JAKÝ OBRAZ O SOUČASNÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁM TENTO FENOMÉN UKAZUJE?

Vrtalo mně to nějakou dobu v hlavě a potom jsem zachytil zprávu, že vztah psa a jeho vlastníka je projev ovládání. Jak mohu chápat tuto informaci? Pár mladých lidí si pořídí krásné chundelaté štěně (nejlépe takové, které je v současnosti tzv. IN), koupí mu vše, co je napadne, cvičí a vychovají ho ke svému obrazu, poslouchá je téměř na slovo, neodmlouvá (a pokud ano dostane „výchovně na zadek“), nemůže si stěžovat, chodí poslušně na vodítku při pravidelném vyvenčení, kupují mu kvalitní stravu včetně pamlsků. Když přijdou domů pokaždé je domácí mazlíček neúnavně vítá a na majitelích se stává chorobně závislý. A pokud je to omrzí, mohou mazlíčka prodat nebo dát do útulků. Co může vypovídat domácí mazlíček o majitelích?

Kdo má psa, chce ovládat, je nejčastěji extrovert (zvíře ho poslouchá, může ho ovládat, vzhlíží k němu atd.)
Pes nebo kočka může nahradit i životního partnera, který nic po mě nechce, nevyčítá, nemusím se přizpůsobovat a mohu si to dělat po svém
V Česku žije nyní cca 2,15 milionů psů a 1,1 milionu koček (v EU je to cca 66 milionu psů a 77 milionů koček), většina se rodí v množírnách
Tak jak pro děti se budují dětská hřiště, tak například v Praze se budují agility hřiště (hřiště pro psy)
Domácí mazlíčci jsou také dobrý byznys, na celém světě utratí lidská populace za péči o domácí mazlíčky (krmivo, veterinární péče a různé služby) až 125 miliard dolarů (rok 2018)
Ještě v minulém století byl v každém stavení zejména na vesnicích pes (hlídal dům) a kočka (chytala myši), kteří žili z toho, co ulovili v přírodě a ze zbytků z domácnosti. Uplynulo několik desítek roků a situace se zásadně změnila. Kočkám a psům kupujeme speciální stravu a různé pamlsky (někteří i speciální příbytky, hračky a oblečení). Zbytky jídla, kterých řádně přibylo, vyhazuje do popelnic. To je zásadní proměna blahobytu koček a psů za posledních 30 roků! Existují ještě pamětníci starých časů ve zvířecí říši na našem území? Zpětně pohledem do minulosti zjišťuji, že většina takových párů (přestože jejich příjmy jsou většinou vyšší, než je celostátní průměr) v mém okolí nemá a ani neplánuje vlastní potomky. Chtějí realizovat osobní kariéru, mít volnost, nezávislost, nevázaný vztah a poznávat svět. Co z toho zjištění mohu dovodit o stavu mladé populaci a společnosti??

Nevím, jak to vnímáte Vy čtenáři, ale když je někoho ovládám (a je jedno jestli ovládám psa nebo partnera), pak se takový vztah stává i obrazem společnosti (u domácích mazlíčků panuje stejný model, vládce a ovládaný „OTROKÁŘ A OTROK“, kteří se vzájemně přitahují). Pokud je takový stav u 20 až 40% mladé populace, co to znamená a vypovídá o stavu jedinců či párů a společnosti?

Kladu si také otázku: přistupuje mladá generace při pořizování domácích mazlíčků (vytváření závislostního a ovládacího vztahu mezi zvířetem a majitelem), podobně i u vlastních dětí (závislostní vztah)? A zajímají vůbec mladou populaci děti?

Říká se, pes je přítel člověka a podle psa poznáš charakter člověka, ale také společnosti („z venkovského hlídače se stal městský mazlíček, který sdílí ložnici majitele bez ohledu na plemeno“)
Vnímáte, jak se mění plemena či rasy psů v průběhu posledních 30 roků?
Nestává se pes nebo kožka středobodem života zejména lidí, někteří nepotřebují partnera, partnerku?
Vnímáte jak se pes, nebo jiný domácí mazlíček stal „životním stylem“ (cestují všude s majitelem, mají veškerou pozornost a servis i na úkor dětí) a pro některé i smyslem života?
Psa v Česku vlastní 64 % domácností a průměrně ročně za psa utratí cca 16 000kč
Co může být příčinou tohoto stavu? Jsou to divoká porevoluční léta, která změnila hodnoty, zaběhnuté vztahy v rodinách a společnosti? Nebo něco jiného? Co to vlastně je?
Pozorujete, jaké to má důsledky pro celou současnou společnost a její směřování? Podle zjištění vědců ale i psi dokáží manipulovat s lidmi. Znáte „PSÍ bezelstné OČI“? Po tisíciletém soužití psa a člověka se psi naučili oční komunikaci, kdy díky bezelstnému pohledu, jsou schopni vyjádřit své požadavky, smutek, žárlivost, radost, oddanost, ochranu majitele atd. Dokáží také číst současné rozpoložení pána a ví kdy se zlobí, kdy je smutný nebo šťastný a umí s těmito pocity dobře manipulovat (pes je schopný navodit výraz, kterým upoutá pozornost svého pána a dosáhne tak přesně toho, co právě chce). Zamýšlím se, jako laik, zda se učí lidé od svých psů, anebo je to naopak? Díky soužití s lidmi se naučili psi ovládat svůj výraz tak, že napodobují a tváří se podobně jako člověk.
Psí obočí, které je podobné lidské mimice, vyvolává dojem, aby se o ně někdo postaral, protože jsou smutní, psí obočí podporuje vytváření pouta mezi člověkem a psem a současně hraje roli v jejich vzájemné komunikaci
Mimika člověka a psa je silným nástrojem vzájemné komunikace, které obě strany potřebují
Při interakci lidí s jejich psími mazlíčky dochází na obou stranách k uvolňování takzvaného hormonu lásky – oxytocinu (podobně jako u matek a novorozenců), mladou generaci, v některých případech, přitahuje více náhražka v podobě domácích mazlíčků než vlastní mateřský cit s potomky

ZAMYŠLENÍ LAIKA: tyto moje postřehy nemají za cíl kritizovat vlastnictví psů, či jiných domácích zvířat. Pouze jsem na nich demonstroval pohled na některé jevy ve společnosti. Souhlasím s tím, že pes je pro člověka velmi důležitý společník a pro každého má jiný význam, funkci či smysl. Pokud jsem se někoho dotkl svými postřehy, předem se všem omlouvám.

Není problém, když máte doma čtyřnohého mazlíčka, klidně i dva nebo tři, položte si otázku, jak budete reagovat, když vám z nějakého důvodu odejdou ze života? Jaká bude vaše reakce? Tato situace vás možná zaskočí nebo naopak nechá v klidu. Položte si jednoduchou otázku: Ohrozí tento fakt váš život, psychiku nebo smysl života? A to je vše, co jsem chtěl tímto zamyšlením říci.

Přítomnost psa u mladé generace a zejména mladých párů, může signalizovat nedostatek pozornosti a lásky od svých rodičů (získávají tak prostřednictvím domácího mazlíčka hormon lásky – oxytocin, aniž možná tuší význam procesu v lidském těle, která způsobuje přitažlivosti domácího mazlíčka) závislá a nespustí je z očí.

Text: Radek Zavřel, badatel a filozof, foto: pixabay.com