ROZHOVOR S ANTONÍNEM BAUDYŠEM – Obnovme lásku ke svému životu
Jeho podaná ruka a přátelské objetí a vnitřní klid byly pro mne něco jako vstoupit do ambitu. Náš rozhovor plynul jako rozjímání, v mírnosti, moudrosti a úsměvu. Vzdáleně jsem pocítila rovinu kněze, jímž se Antonín v mládí chtěl stát. Dnes z něj vyzařuje sebejistota astrologa a konzultanta osobního rozvoje a charisma řečníka, který ví, že jeho mluvené slovo fascinuje tisíce fanoušků na sítích i v řadách občanů smýšlejících o lepší „cestě“.
Redakce NF 
Čím se nyní zabýváš? Býváš často v Praze kvůli svým astrologickým konzultacím, že ano?
Vlastně jenom čtvrtky. Na to, že jezdím z Šumperka vlakem, tak se to dá, někdy stihnu po návratu i zajít do posilky (úsměv). Na telefonické konzultace mám pondělky a středy, jinak jsem tátou náctiletých mláďat ve věku 12 a 14. A nejstarší syn, 21 let, pracuje v Brně, udělal si tam tetovací studio, fandím mu. Má bývalá žena, Kristina, žije na půl v Řecku, často i s dětmi, které máme ve společné péči a v domácím vzdělávání. Úplně rodinný typ nejsem, ale jsem rád, když mám děti zrovna u sebe, vodní živel v mém horoskopu rád pečuje. Děti nás potřebují oba a my jsme schopní se vždy domluvit. Přítelkyně Lenka žije v Opavě, i ona má tři děti v podobném věku, takže je to organizačně veselé.
Jak nahlížíš na aktuální dobu?
Když covid na jaře nastoupil, viděli jsme ono zklidnění společnosti, prázdniny pro všechny. Pro někoho potřebné, pro někoho fatální, pro jiné zase aha moment. Zatím se zdá, že za to budeme muset zaplatit snížením veškerých standardů, aniž bychom cokoliv získali. Je mi líto všech, na které propad byznysů došlápnul tvrdě. Kultura,
sport, celé gastro, turistika, hotely, letectví. Ponětí o demokracii zvolna mizí, v tichosti se mění zákony. Na rok 2020 byl ekonomický útlum avizován, ale o této situaci jsem přesvědčený, že je řízená, chtěná a kontrolovaná.
Dají se odezřít z postavení planet ty události a turbulence kolem viru C-19?
My astrologové obvykle víme všechno, ale spíš až potom (úsměv). Nejsme totiž schopní předpovědět ty věci, které jsme nezažili a jejichž nástup jsme si neuměli představit. Mám blízkého kamaráda, terapeuta a kouče Patrika Balinta, se kterým jsem šel před rokem pouť do Santiaga de Compostela, a on mi již tehdy říkal, že v roce 2020 nastoupí epidemie. Je podobně „vodní“ jako já, měl čas načíst informace a navnímat, co je „ve vzduchu“. Občas sebe vnímám jako „vyňatého“ z toho všeho. Asi i proto, že záměrně žiji v malém městě na severu Moravy, které si žije poklidně. Mám tam vynikající prostor pro sebe, pro pozorování toho, co dělá mysl, pro svou rodinu a práci.
Sleduješ hvězdy a dění na obloze a rozebíráš jejich konstelace „tady a teď“?
My astrologové stále sledujeme dění na nebi, ty nejdůležitější věci uvnitř lidstva se však dějí ještě jiným způsobem. Jsme schopní číst vývoj, ale neumíme zatím číst hlubší vývoj… Tolik můj názor. Ale to nejdůležitější, co se stalo v posledních padesáti letech, je nástup internetu. Internet pomalu ale jistě mění mocenskou pyramidu, která tu byla tisíce let. Najednou už nezáleží tolik na tom, kdo je držitelem moci a vydává jaká rozhodnutí, protože všichni lidé mohou mít přístup k většině informací. A pak záleží více na tom, kdo co říká. Lidé poznají, kdo říká pravdu. Konečně se snad naučíme orientovat se vlastním úsudkem. Lidé si mohou vybrat, koho budou poslouchat a čemu dávat pozornost. Ještě v devadesátých letech jsme byli napojeni jen na centrální televizi, ale ta je pomalu odsouzená k zániku. Přibližujeme se věku, kdy se centralizace rozpadá, a každý z nás by měl možnost žít svojí pravdu.
Co plánuješ a co tě čeká?
Cítím se být králem, a přitom věci nechávám plynout. Ať přijde, co chce přijít. Sám to nevymyslím lépe, než jak to zařídí vesmír. Klíčové je nenechat se stahovat do strachující se mysli, sledovat přítomný okamžik, zde mně a mnohým pomohl Eckhard Tolle svojí knihou „Moc přítomného okamžiku“, ve které pronáší tak kategorické výroky, jako že „myšlení je nemoc“, případně že „nelze zároveň žít a zároveň myslet“.
To je opravdu výzva, zejména pro více racionální jedince…
Podobně je smyslem astrologie překonat horoskop a ne v něm neustále hloubat. Stejně jako vědomí a světlo v nás dovedou překonat strachující se mysl. Každý z nás je úplně vším, a dokud se domníváme,
že jsme jen něco, tak nám to působí oddělení. Oddělení působí bolest a o bolest už nikdo nestojíme. Často je to tak, že se ubíráme jistým směrem. Pak se octneme v bodě, kdy už nemá smysl tím směrem jít dál, protože učit se dál naučené už nic nepřináší; a potřebujeme vydat se zase směrem jiným, třeba i opačným. Stále je to o hledání rovnováhy. Je v pořádku dostat se ve finále i nad astrologii, ale do té doby jí budou miliony lidí toužebně poznávat
a čerpat. Jako kdybychom všichni putovali na nějakou horu, chtěli se dostat na její vrchol a získat tak velký výhled. Ta hora skutečně existuje, je to stav čistého vědomí a do takového stavu vědomí – všichni putujeme. A není jiný směr. A astrologie v tomto sehraje svoji důležitou roli. Vede člověka k pochopení a přijetí sebe. Přijetí přináší úlevu a neutralizaci a obnovení lásky ke svému životu.
Text: Daniela Fuxová, foto: Josef Horázný
