VITAMÍNY S PŘÍBĚHEM
Michaela Verde Beitlová si prošla tříletou léčbou rakoviny prsu a díky tomu si uvědomila, jaké postoje ji k nemoci dovedly a co teď dělat jinak. Tak vznikl projekt vitamíny s příběhem, jehož je zakladatelkou.
Barbora Pečová 
Vitamíny s příběhem… Co jim dalo příběh?
Všechno, co dnes dělám, je díky tomu, že jsem prošla onkologickým onemocněním – rakovinou prsu. Před nemocí jsem měla dvě malé děti, osmnáctiletý partnerský vztah, stravovala jsem se zdravě, byla jsem často v přírodě… Jediné co bylo špatně, byla moje nespokojenost se životní situací, s partnerem a sama se sebou. Neuměla jsem to řešit. Zkoušela jsem různé cesty, ale ubližovala jsem si tak, až mi to tělo ukázalo nemocí. Pozor, každý to má jinak. Neříkám, že každému vznikne rakovina ze stejného důvodu! Můžete se inspirovat, číst, vzdělávat se, dělat chyby, ale vždy můžete spoléhat jen sama na sebe. Tolik jsem si ubližovala a hlavně lhala sama sobě, že je to všechno s manželem v pořádku… Dělala jsem jen to, jak jsem byla vychovaná. Dělat, co se sluší a patří. Dnes jsem veselá, živoucí, ale tehdy to byl každodenní stres z maličkostí. Pořád byl mezi námi neustálý rozpor. Věděla jsem, kde leží problém, cítila jsem vlny vzteku a bezmoci, jak mi běhaly přes celé tělo i přes ta prsa…
A jak přišlo odhalení? Našla jste si bulku?
Ano, při kojení jsem nahmatala bulku. Nejprve jsem si myslela, že je to zánět mléčné žlázy. Kojila jsem deset měsíců, ale pak už prso bolelo a pálilo. Biopsie potvrdila, že se jednalo o zhoubný nádor. Začala mi nepředstavitelně dlouhá tříletá léčba.
Jaký postoj vám pomohl to vše ustát?
Že je pořád potřeba se starat o sebe, i když máte strachy a vidíte kolem sebe hrůzy a umírání, unavené doktory a sestřičky, přeplněné čekárny… Je potřeba se obrnit trpělivostí. Být si jistí sami sebou, to je metoda, která mě přivedla zpátky ke zdraví.
/…/
Vitamíny s příběhem byl ten prostředek, který vás dostal zpátky do formy?
Ano, začala jsem víc do hloubky studovat, co se děje v těle, když něco chybí. A pokud nám chybí jen jeden vitamín, může to přivést velké vleklé problémy. Věřím, že dnešní civilizační choroby jsou z nedostatku.
Myslela bych si, že máme dnes přebytek? To jsou paradoxy.
Přebytek máme, ale spíš toho „junk food“, tedy odpadního jídla. Čeho se nemocným rozhodně nedostává je láska/zdravá sebe-
láska. Mně vyhovuje rozmanitost a změna, už se nenutím setrvávat v něčem, „co se má”, ale žiji tak, abych si nevytvářela žádný tlak. Je to tak jednoduché! Baví mě, co je teď, protože i já se vyvíjím a nebudu jíst přeci to, co mně chutnalo před deseti lety a teď už mi to nechutná. Totéž bylo s manželstvím. Nemůžu slíbit věrnost někomu, kdo bude za deset let úplně jinde, než je teď. Celé je to nesmysl, lidi se jen trápí. Teď se cítím hodně svobodně – takový krásný pocit jsem předtím nikdy nezažila!
/…/
Říkáte, že homocystein pro vás byl most od západní medicíny k alternativním metodám?
Ano. Homocystein je velmi důležitý faktor, který nám ukazuje, zda se nachází- me na cestě zdraví pro budoucnost zachovat, či nikoliv. Téma homocysteinu jsem pojala jako prevenci. Mým cílem je naučit lidi, aby se dokázali poslouchat a změření hladiny homocysteinu v krvi může být tím prvním krokem. To je nejlepší prevence. Prevence je to, že se učím zacházet se svým tělem
tak, abych neonemocněla. A pokud už jsem nemocná, tak je potřeba se do toho pořádně obout, zahodit strachy a pochyby
a zdraví zase přijde. Každý si může upravovat fyzické i mentální naladění – jako základ ke zdravému bytí tady a teď.
V poradnách vás vždy čeká dobrodružství, s námi můžete pokračovat ve tvoření svého vlastního příběhu.
Celý rozhovor naleznete v letním dvoučísle Nového Fénixu č.7-8.
