EVOLUCE VĚDOMÍ

Text: Petr Honzík, foto: freepik.com, shutterstock.com

SKUTEČNÉ TAJEMSTVÍ DNA

Nejnovější výzkum v mikrobiologii tak podle amerického vědce Bruce Liptona dochází k poznatku, „že jádro buňky obsahující DNA (tedy všechny geny) neřídí vlastnosti buňky a není tedy jakýmsi jejím mozkem. Skutečné tajemství života netkví v oné slavné dvojité šroubovici, ale spočívá v pochopení elegantně jednoduchých mechanismů kouzelné buněčné membrány.“

OD BUNĚK K ČLOVĚKU A LIDSTVU

Buňka je nejmenší ucelenou jednotkou života. Tento útvar má všechny základní atributy, které charakterizují život. Vnímá své okolí a reaguje na něj, má látkovou výměnu s okolním prostředím a je schopna samostatné reprodukce. Lidské tělo je rovněž samostatná živoucí jednotka, která sestává z 50 bilionů samostatných buněk a těchto 50 tisíc miliard živých jednotek excelentně spolupracuje. Je to něco nepředstavitelného, zvláště když si uvědomíme, že v membráně každé z těchto buněk je v daném okamžiku v akci řádově sto tisíc receptorů.

ČLOVĚK JAKO BUŇKA LIDSTVA

Tak jako buňky po třech miliardách let dospěly k hraničnímu bodu, kdy se vývoj mohl posunout dále jen spoluprací a altruismem, tak se lidé ocitají v podobné situaci v posledních dějinných etapách. Dalším záměrem evoluce v rámci stálého zvyšování úrovně vědomí se zdá být zdárný vývoj lidstva jako celku, ale ten je možný jen cestou kooperace lidských jedinců a jen díky jejich narůstajícímu altruismu. Novodobá mikrobiologie svým výzkumem podporuje dvě zásadní teze:
– Duch a hmota, stejně jako duše a tělo, tvoří nedělitelný celek, v němž to druhé vnímatelné našimi smysly je projevem toho prvního určujícího.
– Vývoj a evoluce života je procesem zvyšování vědomí vedoucímu až k sebeuvědomění; hlavním činitelem tohoto procesu je kooperace a altruismus.

Pokračování článku včetně dalších klíčových podnětů od mikrobiologů Bruce Liptona a Candace Pertové, kabalisty Michaela Laitmana a psychiatra a mystika Davida Hawkinse najdete v Novém Fénixu 3/2020.