JINÉ ČASOPROSTORY ČI KOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ?

Odkud se berou, kde sídlí onen zdroj? Je to ona Nejvyšší logika, kolektivní nevědomí C. G. Junga či kronika Akáša? S postupem času jsem začala hledat odpověď ve kvantové fyzice. Jako dítě jsem fyziku z celé své duše nesnášela. Kvantový pohled je však naprosto něco jiného. Najednou zde bylo vysvětlení a dokonce vědecké, tedy racionální (což jsem neočekávala ani náhodou), tedy že minulost, přítomnost i budoucnost se nachází v jednom okamžiku, tak jako všechny možnosti určité situace. Vřele doporučuji knihu i DVD s názvem „Co My Jen Víme!?“ od několika vědců a duchovních učitelů, ti se vám v tomto úžasném díle pokusí vysvětlit, jak každá vaše myšlenka současně mění i druh reality (takzvaný princip neurčitosti) a jak těmito myšlenkovými pochody přeskakujete z jedné reality do druhé. Vždyť naši světoví kosmologové a fyzici již dávno zveřejnili, že realita, v níž právě žijeme, není jediná, ale že se jedná minimálně o dalších 10 až 11 časoprostorových dimenzí – jiných paralelních světů.

Skutečnost, že si svůj život a okolní svět lidé tvoří pouze svou vlastní vůlí, by mohla potvrzovat studie kvantového biologa Vladimíra Poponina z Ruské akademie věd z roku 1995, kdy byl učiněn pokus, na jehož základě bylo zjištěno, že DNA má přímý vliv na kvantový materiál, tedy fotony, z nichž je vytvořen náš svět. Pokus spočíval ve vložení vzorku DNA mezi fotony, jež se zcela jasně uspořádaly do určitého řetězce. Hlavní otázkou ale stále zůstává, z jakého důvodu si zachovaly své uspořádání i po odstranění vzorku DNA. Z toho vyplývá, že naprosto vše ovlivňuje danou realitu, vše zanechává velmi hlubokou a nesmazatelnou stopu. Vědomí člověka, které není uzavřeno pouze v materiální existenci, se může pohybovat i v naprosto odlišných dimenzích (časoprostorech) a duchovních realitách. Po takto „prožitých“ snech se velmi těžce srovnávám s okolím, nemůžu pochopit, z jakého důvodu jsem se ocitla zde. Trvá i několik minut, než si uvědomím, že teď jsem prostě tady a že jsem se právě probudila do svého každodenního života.

Netuším, jaká síla rozhoduje o tom, který člověk je těmto světům otevřený a který nikoli. Starověký egyptský lid údajně ve své době disponoval až 360 smysly. Dnešním lidem je přičítáno pouze pět. Proč tento propastný rozdíl? Možná se dá tato skutečnost vysvětlit zcela jednoduše tím, že dnešní lidé se nechávají příliš ovládat hmotou a na své prapůvodní smyslové vjemy a dovednosti pouze zapomněli. Je více než pravděpodobné, že u lidí v dřívějších dobách nepřevažovalo ego, lidé si byli blíž, ctili přírodu a pečovali o svou duševní stránku. Domnívám se, že i takzvané třetí oko je jedním z pozůstatků těchto smyslových dovedností. Občas slýchávám názor, že člověk údajně využívá pouze 10 % kapacity svého mozku a co je ukryto za těmi „zbylými“ 90 % nedovede ani současná věda vysvětlit…

Text: Jana Mžourková