BOHYNĚ MATKA A ČAS ZIMNÍHO SLUNOVRATU

Zimní slunovrat je jeden ze čtyř klíčových předělů roku – ten, kdy svět, země i Světlo umírá a znovu se rodí. Nejdelší noc a nejkratší den jsou bodem nového začátku; tak hlubokého, že jej můžeme pouze cítit, nikoli vidět.

Z astrologického pohledu je zimní slunovrat okamžikem, kdy Slunce vstupuje do znamení Kozoroha. To je znamení přísné, pracovité, ambiciózní, svědomité, uzavřené. Vládne mu mužská planeta Saturn, pán času. Ve starověkém Římě se v období zimního slunovratu slavily takzvané saturnálie, svátky veselí, radosti a uvolnění zaběhaného řádu. Otroci se pro tu chvíli stávali svobodnými občany, lidé se navzájem obdarovávali, pilo se a hodovalo. V těchto dnech se uvolnilo napětí nastřádané za celý rok a do roku nového tak bylo možno vstoupit s čistým štítem.

Bujará oslava však se Saturnem ani s Kozorohem nemá mnoho společného. Kozoroh svou charakteristikou zobrazuje zimní přírodu, kopíruje aktuální situaci Matky Země, největší ze všech bohyní, která v tomto čase a v našem prostoru zdánlivě umírá. Avšak ona se soustředí sama na sebe a na procesy, které v ní probíhají. Uvnitř se proměňuje, klíčí v ní zárodky nového života, je těhotná novým cyklem; přijímá tento čas a je trpělivá do doby, než plody jejího lůna spatří světlo světa. Kozoroh znamená chlad a stažení se do sebe, omezení vitálních funkcí, znamená trpělivost a překonávání překážek. Jakkoli mu to (spolu se Saturnem jako vládnoucí planetou) ubírá na jemnosti, přesto je jeho povaha ženská, přijímající, plodná.

Odpradávna lidé vnímali a oslavovali tuto ženskou stránku života, tu, která přijímá sémě aktivní části okolního světa, nechává v sobě růst nový život, v posvátném okamžiku zrození jej branou svého těla přivádí na svět; následně o něj pečuje a vyživuje jej, je pozorná k jeho potřebám a slouží mu; a když přijde jeho čas, pomáhá mu vrátit se tam, odkud v cyklu znovuzrození přišel. Aby rozdělili tolik povinností, rozeznávali naši pohanští předkové množství jednotlivých atributů ženské energie, mnoho bohyní.

Křesťanství si s ženskou energií představovanou bohyněmi příliš rady nevědělo. Považovalo ji za nebezpečnou, nepoddajnou a vědomou si své síly, proto označilo ženu jako takovou za původkyni hříchu. Zachovalo a uctívalo pouze jednu jedinou „bohyni“, tu čistou, která v čase zimního slunovratu porodila Syna jedinému Bohu. Panna Maria v sobě skutečně zahrnuje všechny ostatní bohyně. Vzpomínám si na obraz snědé Madony s černými vlnitými vlasy a orientální krásou v kostelíku v Éze en Provence. Pověst říká, že městečko s nádherným výhledem na moře bylo pojmenováno námořníky na počest egyptské bohyně Isis, a dítě, které Madona na obraze drží v náručí, je její syn Hór. Isis i Panna Maria jsou Bohyní Matkou. Ať potřebují křesťané oslovit jakýkoli atribut ženské energie, obracejí se na Pannu Marii; u ní hledají útěchu v obavách i ztrátách, u ní hledají přímluvu pro své touhy, ji prosí, aby je doprovázela „v hodinu smrti naší…“

Křesťanská tradice oslavy slunovratu nahradila svátkem narození Ježíše Krista, on je tím Světlem, nadějí a novým počátkem, které se v tu chvíli rodí. A přichází skrze panenskou bohyni Marii, hýčkán její láskou a péčí. Světlo, jehož návrat ona chvíle znamená, symbolizuje také Betlémská hvězda, která zasvěcené vede na jejich cestě k poznání. Dodnes o Vánocích rozsvěcíme množství svíček a světel, možná v podvědomé snaze zažehnout a udržet světlo nové naděje ve svém srdci. Dnešní doba překryla původní význam svátku svou uspěchaností a důrazem na konzumní pojetí Vánoc. Z původního poselství nového začátku zůstal jen obraz dítěte v jesličkách, který nevšímavě míjíme na svých cestách za vánočními dárky pro své blízké a za spoustou lahůdek na sváteční stůl.

Můžeme se rozhodnout, že to letos budeme mít jinak. Můžeme alespoň v duchu drobným rituálem uctít zrození Světla; uctít Matku Bohyni s jejím moudrým klidem, s její schopností trpělivě respektovat běh života, a s láskou, s níž zapomíná na sebe a rozdává se nám, svým dětem.

Pokud bychom k tomu chtěli využít možnosti, které nám nabízí astrologie, pak je dobře vědět, že okamžik slunovratu v tomto roce nastává 21. prosince v 11.44 hodin středoevropského času. Pomocí nám může být dlouhodobá přítomnost Pluta ve znamení Kozoroha – planety znovuzrození, která hledajícím dává hloubku a trvalost poznání. Pomoci nám může i Venuše, planeta symbolizující bohyni ženskosti, partnerství, lásky a souladu, která v onu chvíli rozdává svou radostnou energii nejlepším možným způsobem.