ČESKÁ TRADICE TERORISMU

Malá odbočka: Režimem uměle tehdy podporovaná vlna twistu, ba až twistové třeštění, měla zastínit mnohem větší „hrozbu“ pro mládež, rock´n´roll. Po omrzení twistu byla proto vyvolána vlna renesance charlestonu a poté country and western – rádia toho byla plná a autoři hudby, textaři i zpěváci věděli, že natočí-li něco takového, bude se to vysílat. Obojí, ač rovněž pocházelo ze zahnívající imperialistické zámořské končiny, bylo pro režim přijatelnější, nebyl v tom tak přitažlivý životní názor ani počínající beatnický styl pro mladé, navíc oboje snesitelné i pro starší generaci.

Ale zpět k míru: Když po pádu komunismu měla být v Berlíně stavěna tzv. Univerzita míru, sdělovali to dr. Eduardu Tomášovi nadšeně jeho příznivci. Odpověď byla stručná: Nestavte pro mír univerzity, ten mír musíte mít v sobě. Věděl, že odtud začíná i mír ve světě. Ve Hrách o Marii od Bohuslava Martinů se zpívá: Zpráva o dobrém skutku rozletí se po celém světě, i kdyby byl učiněn v nejodlehlejší pustině. Zrovna tak to ale platí o zlu. Jak zdůrazňoval i Václav Havel, svět je jen jeden, propojený bezpočtem mentálních nitek,  a všichni se svými životy zúčastňujeme dění na této planetě. Mír by měl začínat v nitru a v rodinách. Začíná? Raději nekomentovat. A jsme u Gándhího: Chceš změnu? Staň se touto změnou.

Pak nevyznívá ani tak naivně kategorický imperativ Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Jistě že nebyl tak naivní, aby se domníval, že to půjde hned a snadno. Byl to spíš etický úběžník, který ve zděděné vlasti, kde tolik vládla lež a nenávist, tehdy nemohl neříct. Ani ono biblické „Milujme bližního…“ , ač k uskutečnění chybí mnoho, nemohlo nebýt vysloveno. A že se nad  Havlem a „pravdoláskaři“  jeho dva nástupci cynicky usmívají či nervózně vysmívají? Provokuje je to, patrně je jim bližší opak onoho hesla a snaží se o něj seč mohou.

Kam mířím? Ani terorismus nám není cizí. A nemyslím jen ten státní terorismus po Únoru 48 – na vlastních lidech, i jeho vývoz do světa (dodávání zbraní do ohnisek napětí, vývoz revoluce, vyzbrojování často obou válčících stran jako Iráku a Iránu ap.).  Jak uvidíme z následujícího, byla jedna z hlavních líhní světového terorismu právě v Československu. Krom spotřeby piva na hlavu jsme vynikali i v této oblasti. A to se ještě o vlásek nepodařilo českému agentu Pavlu Minaříkovi vyhodit do povětří celou soustavu budov rádia Svobodná Evropa a Svoboda.

Vypadá to, že i dnes se někde  „nevinně“ snažíme vychovat k terorismu i naše děti. Počínaje hračkami-zbraněmi a konče například technickou vymožeností pro děti, kterou jsem viděl v Písku. V kavárně či cukrárně na náměstí, kde jsme byli s kamarádem, vybudovali pro děti tuto hernu: zšeřelá, technicky důmyslně vybavená místnost, a když se sejde několik dětí, jedny dostanou od asistenta vesty se spoustou blikajících žárovek zelených (až to škube s očima), druhé dostanou vesty s oranžovými světýlky a stoupnou si do řady naproti. Vezmou si pistole s jakýmsi „laserem“ a úkolem je zasáhnout paprskem ty na opačné řadě do srdce resp. do světýlka, označujícího život. Každý zásah, tedy usmrcení je bod, a kdo má víc bodů, vítězí. Je to oblíbené, rodiče tam vodí děti si zahrát. K tomu ohavná „hudba“. Prý „je to super na adrenalín“. Co si odnesou? Další a další neklid a jediné co budou chtít až přijdou domů, sednout si k počítači a hrát nějakou podobnou střílecí hru. Spoustě rodičů tohle náramně vyhovuje. Mají od dětí klid. Oni ano, ale co děti v těchto fiktivních hrách prožívají, nemají ani tušení. Je to, jednoduše řečeno, zabíjení na každém kroku. O co jim pak v životě půjde a jak toho budou dosahovat? A pak se možná titíž rodičové pohoršují  a  strachují, aby nás nezasáhnul terorismus. Jak to bude jednou snadné i doopravdy; co se do dětské duše vloží, zůstane tam. Je to vlastně naplňování onoho Komenského pravidla Škola hrou, ovšem ve zcela opačném směru.

Jiří Pehe pojednal v jednom komentáři výmluvně  o někdejší výchově teroristů v Čechách, ovšem těch již dospělých. Uvádí, že Československo bylo během éry komunismu v rámci sovětského bloku významným školícím centrem pro teroristy z nejrůznějších zemí, přičemž jednou z významných lokalit byl tábor v Zastávce u Brna… První teroristy pro africká a asijská „národně osvobozenecká hnutí“ začala StB školit od podzimu 1959, zejména v Jílovém u Prahy a na Slapech.

V době normalizace výcvik teroristů a „partyzánů“ pro národně osvobozenecká hnutí vrostl natolik, že v roce 1982 byl vytvořen za tímto účelem specializovaný Ústav zahraničních studií Vysoké školy SNB v již zmiňované Zastávce u Brna. Tímto výcvikovým zařízením pak prošla řada osob z  Nikaraguy, Sýrie, Afghánistánu (přes 400 osob) a Palestiny (přes 130 osob), včetně mezinárodně proslulého Abú Nidála.

Nejen on, ale i někteří další z teroristů vycvičených v Československu se podíleli na velkých teroristických akcích v minulosti, přičemž některé takové akce byly spáchány se zbraněmi československé výroby či s použitím plastické trhaviny Semtex. Po domácku vyrobené bomby se Semtexem byly nalezeny německou policií v roce1988  při prohlídkách v bytech používaných palestinskými teroristy.

Václav Havel v roce 1990 oficiálně potvrdil, že Československo dodalo před rokem 1989 velké množství Semtexu prostřednictvím Omnipolu režimu Muammara Kaddáfího. Stopy této trhaviny mimo jiné vedou k teroristickému útoku na let Pan Am 103, v jehož troskách poblíž skotského města Lockerbie v roce 1988 zahynulo 270 lidí…

Když už někteří naši politici a komentátoři tvrdí, že právě západní země by měly v řešení krize přijmout odpovědnost za důsledky kolonialismu, bylo by dobré zároveň dodat, že nějakou odpovědnost za neutěšenu situaci na Středním východě či zemích v africkém rohu nese i předlistopadová politika naší země – od podpory pro vražedné režimy v regionu až po výše zmíněný masivní výcvik teroristů.

Karel Funk – nezávislý publicista, lektor, poradce / Foto: PixaBay.com