CO JE NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKA ČLOVĚKA NA SVĚTĚ?

Člověk je jediná bytost ve hmotnosti, která si tuto otázku může položit. Je tomu tak proto, že člověk jako jediný z živých bytostí planety se skládá nejen z hmoty, ale i složky na hmotě nezávislé. Té obvykle říkáme duch nebo nepřesněji vědomí.

CO JE NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKA ČLOVĚKA NA SVĚTĚ?

PRVNÍ ČI NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKA ČLOVĚKA NA SVĚTĚ
Tato složka člověka, jiskra ducha, ve „velkém třesku“ určitě nevznikla! Ale právě kvůli její přítomnosti v člověku má lidská bytost potenci si položit otázku: Co bylo před, a co bude po konci hmotnosti (vesmíru)? Vypočítaném teoretickými fyziky. Kdo z žijících lidí si tuto otázku nepoloží, není vlastně člověk v pravém slova smyslu. Jeho podstatou není živý, to je k činnosti (kladení otázek) probuzený duch. Ježíš o takových řekl: „Nechť mrtví (v duchu) pochovávají své mrtvé“! A také, že aby se probudil, „musí se zrodit z vody (pokání z nadměrného sebevědomí) a Ducha svatého“. (Z vyzařování Podstaty a Tvůrce světa.) Ti současně žijící, kteří se právě probouzí, kladou si otázku z nadpisu.

SVĚTLO V DÁLCE
I já jsem si ji dříve po přečtení mnoha knih položil. A odpověď na ni v knihách nenalezl. Je tam však přece jen naznačena na jediném místě! V místě rozhovoru Mojžíše s „hořícím keřem“, který neuhasíná. Vydal jsem se tedy sám hledat odpověď na tuto otázku. Což zřejmě musí každý člověk, u něhož se probouzí duch, neboli se začne ptát. Tedy člověk hledající Pravdu. Ponořil jsem se tehdy v meditaci do stavu a rozpomněl, jak jsem v mimotělním zážitku viděl ono vzdálené Světlo. A položil si přitom v nadpisu uvedenou otázku: Co nebo kdo je Bůh? A tehdy se ve mně zrodila odpověď: „Právě to příjemné v dálce zářící Světlo je onou energií, podmiňující existenci všeho hmotného a nehmotného!“ A více zřejmě nemohu pochopit!

TVOŘTE SPOLEČNĚ S NÁMI PROSTOR PRO INSPIRACI NA CESTĚ ŽIVOTEM.

Když jsem se probral, pochopil jsem hlouběji biblický popis setkání Boha s Mojžíšem. I Mojžíš se zřejmě mimovolně dostal na poušti do stavu vymístění duše z těla. A také on se ptal náhle se zjevivšího „Hořícího keře“: „Kdo jsi bytosti, jaké je tvé jméno?“ Světlo nemluví, ale jeho záření působí „informačně“ na duši dotazovatele. Tím se v něm odpověď sestaví! A tak tehdy Mojžíš slyšel: Jsem Bůh Abrahámův, Jákobův atd. A jaké je Bože tvé jméno? Třikrát opakovaná stejná odpověď (věčně): „Jsem, který jsem!“ (JHW) Což se dodnes nepochopivším jeví, jako že si Světlo dalo pojmenování lidským způsobem! Naproti tomu já jsem porozuměl Mojžíšovu popisu takto: „Člověče, jsi omezená bytost! Taková nedovede z nekonečnosti a věčnosti pochopit nic jiného, než že tyto existují!

Proto, že člověk se nesetká ve své pozemské i záhrobní existenci, při styku s věcmi hmotnými i „astrálními“, s věcmi konečnými, s žádnou vlastností, která by mohla charakterizovat Mě Věčného a Dokonalého! Proto jakákoliv lidská představa Boha člověkem je vlastně nechtěným snížením Podstaty světa. Neboli dokonalosti Boha Stvořitele vesmíru, také Otce všeho živého a člověka zvlášť! Z uvedeného tedy plyne, že Bůh je sice svým vyzařováním obsažen ve všem hmotném a nehmotném kolem nás i v našem těle ve formě zákonů, jejichž podstatou je vyzařování Pravdy. Je náboženskou terminologií nazýváno Duchem pravdy. Přírodní zákony jsou tedy také odrazem vyzařování Ducha pravdy, ale jen v rovině vibrací hmotnosti. Nikoliv jemnohmotnosti neboli záhrobí. (Také astrál.) Podstata světa sama, neboli Bůh, je však i mimo hmotné i nehmotné! Tedy mimo dosah našich smyslů a rozumu. Tudíž konečným způsobem nepoznatelná!

Z právě zmíněného poznání vyplývá pro duchy Pravdou „osvícené“ jako maximální boží dar rada: V jednoho Boha věřiti budeš! Neboť právě a jen na tomto poznání založený rozum dává šanci pochopit existenci světa a smysl bytí člověka v něm. Není-li Bůh neboli věčnost, k čemu svět a k čemu v něm tak směšná bytost jako člověk? Podívejte se na nahého člověka v přírodě a zasmějete se. A zeptejte se „ateisty“, kteří věří v nic, k čemu to vše kolem je, proč to vzniklo? Pardon, „vyvinulo se!“ A zasmějete se podruhé!

NECHTE SE INSPIROVAT ZAJÍMAVÝMI ČLÁNKY V NOVÉM FÉNIXU.

Text: Josef Staněk – léčitel, samouk a filosof
Foto: Radovan Šubín