Indie jak ji stále neznáme

Spousta z toho zní jako klišé, přinejmenším těm, kteří nic podobného za sebou nemají. Ale já se vším můžu jen souhlasit. Důvodů, proč se lidé podobným směrem vydávají, je určitě tolik, jako lidí samotných. Někdo má v sobě spasitelský komplex, někdo chce před něčím nebo někým aspoň dočasně utéct, někdo si myslí, že podobný krok může něco vyřešit. Hlubší poznání nové kultury může být při delším pobytu v zahraničí bonus. U mě těch důvodů bylo několik, ale všechny by se daly shrnout termínem potřeba hledání cesty (vnější i vnitřní) či potvrzení stávajících názorů a stavů. Začalo to neklidem a touhou po změně, která během několika měsíců postupně sílila, a to aniž bych věděla, co chci nebo mám dělat. O to rychlejší pak byl proces přípravy a organizace.

Stačilo oslovit českou neziskovku Most pro Tibet, kde mi sdělili, že mi s vyřízením pobytu a práce mohou pomoci. Spojili mne se zástupcem místní neziskovky, mnichem Pemou Samdupem, a pak už to šlo ráz na ráz. Domluvit termín, zařídit letenku, pojištění, vízum. Dobu pobytu jsem si sama určila na necelých sedm měsíců. A byla jsem v Indii, v Dillí, a poprvé v životě. Do mého prvního působiště – Manali – životní styl a příroda jsem odjížděla autobusem hned druhý den odpoledne do mužské klášterní školy, kde budu učit angličtinu. Je tu devět mladých mnichů ve věku od cca 16 do 26 let, kteří studují tibetštinu a buddhistickou filozofii. Kromě nich jsem učila i jednoho z jejich dvou
učitelů, mladého uprchíka z Tibetu Wangchuka (též mnicha). To byla velká výzva, protože (..)

Text: Alena Aichlmanová / Foto: Archiv

Chcete vědět více? Celý text a mnoho dalších zajímavých článků, rad a tipů najdete v dubnovém čísle Nového Fénixu, který vychází ve čtvrtek 30. března 2017.

Zde si můžete objednat předplatné časopisu za zvýhodněných podmínek nebo objednat časopis elektronicky v pdf.