JAK SE VYHNOUT RAKOVINĚ

Ve filmu Celestinské proroctví se nám chování lidí-upírů snažili přiblížit barevnými obláčky, kterými znázorňovali myšlenky a slova lidí. Obláček mírumilovného člověka se při hovoru pouze přiblížil k druhému člověku jakožto nabídka. Nešlo v žádném případě o tlak, o potřebu prosadit si své názory, o chuť zatlačit druhého do kouta a donutit ho, aby se podřídil a přizpůsobil, byť o předkládané záležitosti vůbec nestál. Takto – tlakem, bezohledně – se projevoval člověk-upír. Ale protože ve filmu narazil na člověka moudrého, neměl šanci se pomocí své agresivity prosadit; jeho obláček, třebaže se o to pokoušel ze všech sil, do druhého nepronikl.

Všichni známe pocity, které prožíváme s lidmi milými, dobrosrdečnými, laskavými, skromnými a moudrými, pro které vyvyšování se nad druhé nemá v jejich projevech žádné místo. Ale víme i, jak je nám, pokud se v naší blízkosti vyskytne „upír“, agresor. A jak je nepříjemné přijít do styku s takovým člověkem, který vše obrací tak, aby ze situací vyšel jako vítěz.

Člověk, který si s upírem sajícím krev v ničem nezadá. Pozitivně naladěný člověk je ten, který si umí vážit pěkných vztahů. Ač ani on ani lidé kolem nejsou dokonalí, snaží se s nimi po dobrém vyjít, najít společnou řeč, společně s nimi podporovat smysluplné věci. A úsměvem, pochvalou, podporou, zájmem o dobré věci, upřímností a poctivostí přijímá přirozeně energii potřebnou k životu. Jde životem tak, jakoby rozpažil ruce nad hlavou a vpouštěl do sebe paprsky slunce.

Negativní člověk-upír je pravý opak, před slunečními paprsky (před energií potřebnou k životu) se uzavřel. Kdyby ho měli filmoví tvůrci znázornit, potom by kolem něho vytvořili temný neprostupný mrak, skrze který nepronikne ani jeden sluneční paprsek. Bez energie ale negativní člověk nezůstane, umně ji totiž saje z ostatních… Dělá to tak, že je urazí, poníží, vyvolá v nich vztek, strach či zmatek a energii z takto citově vykolejených jedinců získává pro sebe. Po hrubé konfrontaci, po hádce a konfliktu, odchází středem jako vítěz: posilněný energii, spokojený. Ostatní zúčastnění se z toho den, týden i déle vzpamatovávají.

Člověk-upír je jako buldozer
Tak válcuje lidi kolem. Kdo se s ním začne hádat, nemá šanci. Tolik hrubosti, neomalenosti a demagogie v sobě jiný člověk nežli upír nenajde, i kdyby se sebevíc snažil. Skočíme-li upírovi na jeho praktiky a necháme-li se vtáhnout do jeho hry, je to jako bychom hráli karty s profesionálním podvodníkem, s jeho „cinknutými“kartami. Vyhrát nad ním je nemožné. Na upíra musíme jinak. Jestli jsme si upíra přirovnali k buldozeru, tak ten válcuje vše, co mu přijde do cesty. Buldozer je těžký svými těžkými projevy: zlobou, agresivitou, vyvyšováním se nad ostatní a tak dále. Tíže životních projevů ale nemusí mít jenom upíří podobu. Podobně zatěžující je i lidský strach, pocit bezmocnosti, bezradnost. Lidé s těmito vlastnostmi a projevy jsou na úrovni upírů, proto se jejich kořistí stávají nejčastěji.
Vedle takovýchto lidí „při zemi“ jsou ale mezi námi i tací, od kterých upír nezíská ani lok energie, i kdyby se sebevíc snažil. Jsou totiž mimo upíří dosah. A o to v životě jde: nenabízet se druhým, aby nás zneužili, naučit se být „výš“ nad věcí neboli umět si udržet neosobní přístup.

Celý text najdete v čísle 6/2018.

Autorka: Bohumila Truhlářová
Foto: Larm Rmah – unsplash.com