JE KONOPÍ ZÁZRAK? PRO MOU DCERU ANO – OSOBNÍ PŘÍBĚH
Patřil jsem k lidem, kteří se nechali oficiální propagandou přesvědčit o tom, že konopí je stejné zlo jako kokain, LSD, pervitin či heroin. Pak se v mém životě odehrálo něco tak zásadního, že o pravdě nebylo možné pochybovat. Dcera Martina totiž onemocněla progresivní formou roztroušené sklerózy.
spolupracovník redakce 
Text a foto: Zdeněk Majzlík
Martininy problémy začaly v sedmadvaceti letech. Občas zakopla tam, kde se zakopnout nedalo. Brnělo jí v prstech, ve kterých ztrácela cit. Když lékař stanovil diagnózu, současně ji upozornil, že s tancem i hrou na kytaru bude brzy konec a těhotenství jí nedoporučil. Z někoho, kdo vystudoval konzervatoř, koncertně hrál na kytaru, závodně tančil, hře na kytaru učil postižené děti, vdal se a plánoval založení rodiny, se stal člověk s těžkým zdravotním postižením.
Pár slov a váš život se změní v trosky.
Po první silné atace jí vypověděly službu ruce a nohy, na tři měsíce oslepla. Do půl roku se vše trochu napravilo, oči opět viděly, ale nohy a ruce již jak dříve nefungovaly. Po jedenácti letech léčby těmi nejlepšími odborníky z RS centra v Praze se Martina dozvěděla, že všechna ta cytostatika, kortikoidy, analgetika, léky proti depresím již přestaly účinkovat, a zvýšit jejich dávky by se vší pravděpodobností znamenalo smrt z předávkování. V té době již byla prakticky nepohyblivá, trpěla obrovskými křečemi a bolestmi, měla částečně ochrnuté dýchací a střevní svalstvo. Takový život žít nechtěla.
V té době jí nabídl kamarád, aby vyzkoušela konopí. Posadil ji do vozíku, vyvezl na zahradu a ubalil jointa. Dvakrát si potáhla a křeč se uvolnila. Než vykouřila půlku, byly pryč i bolesti. Ještě jí poradil, aby si večer nasypala špetku rozdrceného konopí do jídla. Udělala to. Druhý den mohla po dlouhé době opět vyměšovat bez projímadel a glycerinových klystýrů. Za dva dny se dokonce dokázala postavit na vlastní nohy a s holí udělat pár kroků. Byla šťastná. Vše konzultovala se svou lékařkou. Ta jí řekla, že pokud jí konopí takto pomáhá, tak ať ho užívá dál, protože ona jí již nemá co nabídnout.
Bohužel roztroušená skleróza se vyléčit nedá, může se jen brzdit a zmírňovat její symptomy. Všechny zlé symptomy se díky konopí snížily na snesitelnou úroveň. Žije si svůj život. Tělo jí neslouží, ale hlava šlape dobře.
/…/
Povzbuzen odvahou dcery a jejm přístupem k životu jsem se rozhodl kontaktovat všechny lidi, kteří by ve věci legalizace konopí mohli něco změnit.
Setkal jsem se s mnohými, rozeslal jsem přes dva tisíce emailů. Poslancům, senátorům, presidentům, komisařům pro lidská práva EU a OSN a mnohým dalším. V roce 2013 bylo konopí zařazeno mezi léčiva a ze Sněmovny jsem dostal zprávu, že to bylo na základě našeho případu.
Celý příběh rodiny pana Majzlíka najdete v čísle 9/2019.
