JE VYZAŘOVÁNÍ VČELSTEV LÉČIVÉ?
Už ve starých včelařských časopisech jsou otiskovány dopisy včelařů, kteří líčí, jak se coby těžce nemocní a vyřazení z práce uzdravili, a to často i z tak závažného onemocnění, jakým je tuberkulóza.
Můj dědeček se díky včelám zbavil revmatizmu. Když se jako třicetiletý vrátil po pěti letech z fronty v první světové válce, byl zasažený revmatizmem v celém těle. A představte si existenční situaci „revmatického“ sedláka! Obešel proto kde jakého doktora, ale žádný mu nepomohl. Až jakýsi „šaman“ mu řekl: „Pořiďte si včely a pracujte u nich bez rukavic do té doby, než dostanete pět žihadel do každé ruky, teprve potom si můžete vzít rukavice.“ Dědeček poslechl a do konce života o revmatizmu nevěděl. Choval ale velmi bodavý druh včel, proto s ním nikdo nechtěl chodit do včelína. Tak jsem jako studující „veteriny“ musel nastoupit já, a tak se ze mne stal včelař.
Jakmile jsem byl v roce 1970 pro nelitovaný „revizionizmus“ zbaven možnosti veřejně se angažovat, inspiroval jsem se vzorem Konráda Adenauera, který se vzdal úřadu starosty Kolína nad Rýnem, když v Německu nastoupili k moci nacisté, a do konce války pěstoval růže. Já jsem si, vyškolen dědou, jako vedlejší zaměstnání pořídil včely a v době „normalizace“ se věnoval jejich bzukotu, abych nemusel poslouchat tu demagogii lidí za ni placených, ostatně jako dnes. V té době jsem měl až čtyřicet pět ošetřovaných včelstev. A tehdy zasáhla další „náhoda“. Známý brněnský léčitel a „šaman“, Karel Kožíšek, si potřeboval zavést chov včel a kdosi mu doporučil mne. A tak jsem se dostal k nevědeckému léčitelství, do té doby neznámému. A následně jsem na vlastní oči viděl „věci“!
Karel Kožíšek například tvrdil, že včelstva nějak vyzařují a že i ukryté včelstvo zaměří do vzdálenosti 30 metrů. A zaměřil! Samotná včela je ovšem daleko citlivější a včelstvo cítí na vzdálenost 300 metrů a trubec dokonce na několik kilometrů! Říkal dále, že včelí vyzařování léčí, a že jeho touhou je pořídit si sanatorium, kde by se včelím vyzařováním léčilo. Nemocní by spali nad včelstvy, ale tak, že by s nimi vůbec nepřišli do styku. Včelstva by sice byla umístěna pod postelemi, ale tak, že by včely vyletovaly česnem přes zeď ven. Pacienti by však celou noc nejen dýchali vůni z úlu, ale nechali na sebe působit i léčivou včelí vibraci.
Já jsem ten jev – oživující a ozdravující působení – včel znal. Když jsem přišel unavený do kočovného vozu – pojízdného včelína, hodil jsem na podlahu deku a na chvilku jsem si zdřímnul. Po chvilce jsem se vzbudil a byl jsem plně fit! Karel léčil i tím, že do vody dával kus včelího plástu. Voda se navibrovala včelím vyzařováním, a tu pak nemocní pili jako uzdravující léčivou vodu. Bylo to pohodlné a jednoduché, ale potíž byla v tom, že voda převzala příchuť včelího plástu. Vymysleli jsme tedy jiný, lepší způsob nakmitání vody včelí vibrací, a sice tak, že se voda k ozdravnému pití (i víno nebo pivo) umístí do včelína nad včelstvo nebo vedle něj. Stěna úlu nevadí. Ne však pod včelstvo, protože země nějak tu včelí vibraci pohlcuje a voda pod úlem se nenakmitá. Nejlepší umístění je do medníku nebo půl metru vedle plodového tělesa. Po krátké době, zhruba po 30 minutách, citlivec tuto vodu pozná.
Vínu a pivu se dokonce zlepší chuť, med pod vlivem včelí vibrace v úlu netuhne. Dokonce vše v této vodě uvařené je chuťově rozeznatelné. Svého času jsem dělal experiment u svých kolegů – dával jsem jim porovnat dvě kávy. Jednu uvařenou z vody „včelí“, druhou z obyčejné. A i velmi „natvrdlí“ kolegové chuť rozlišili a jako lepší označili kávu ze včelí vody.
Když jsem jev „včelí vody“ rozhlásil mezi brněnskými včelaři a přes časopis Včelařství mezi včelaři v celé republice, začala hromadná laická pozorování. Jeden z břeclavských včelařů mi hned hlásil, že když začali doma vařit ze „včelí vody“, manželce se při pravidelných vyšetřeních výrazně zlepšily parametry cukrovky. Druhého přestal bolet dříve zlomený kotník a tak dále.
Poté jsme experimentovali s léčivostí plástů. Včelí plásty je možné (i pomačkané) přikládat v obkladech na bolestivá místa. Já jsem se pokusil o pozorování na sobě. Toužil jsem po mimořádně hlubokém a vydatném spánku jako ve včelíně, tak jsem si udělal podložku do postele ve formě do plátna zašitých včelích plástů. První noc se mi spalo úžasně, pak se ale plásty rozválely a daly se do nich motýlice. Bylo by to pěkné, spát trvale jako ve včelíně, ale tímto způsobem to není prakticky proveditelné.
Jako nosiče léčebného magnetizmu lze ale využít i mezistěny ze včelího vosku. Jestliže se jejich vibrace, která se přetavením naruší, nechají pobytem ve včelíně „zrestaurovat“ (nebo je vibrace vosku „nabita“ rukama dostatečně silného léčitele, jako byl například pan Kožíšek), nese si vosk velmi dlouho tuto vibraci v sobě. Opakovaným přikládáním takové mezistěny na nemocné místo se léčí bolesti od hlavy po záda.
Popsal jsem jeden z mnohých pozoruhodných jevů, jimiž nás příroda obklopuje. Můžeme si ověřit, že nejen mnohé produkty přírody ozdravují pokorného a uctivě pozorujícího člověka, ale i její „děti“ – včely, působí mnohostranně ozdravně na naše zdraví. To, že včelí produkty – med, pyl a propolis, jsou mírně léčivé, je známo všeobecně. Nyní jsem opětovně upozornil na to, že i včely samotné léčí svým vyzařováním a vůní. Chceme-li tedy pro své zdraví něco udělat, pořiďme si včelín s kanapem. Nebo alespoň chovejme včely a využívejme jejich zdraví posilujícího potencionálu skrze med s nenarušenou včelí vibrací (přímo od včelaře) a s využitím ozdravujícího vyzařování „včelí vody“ a plástů.
Text: Josef Staněk / Foto: Pixabay.com