KDE JSI, MŮJ PRINCI?

Tento článek shrnuje mé postřehy z partnerského poradenství a není určen jen těm, kteří žijí bez partnera, ale i těm, kteří žijí v partnerství, protože to, že se člověk nalézá ve vztahu, neznamená, že tvoří láskyplný vztah.
Aby člověk mohl vytvořit vztah, potřebuje mít v sobě základní touhu po partnerství. Mnozí si představují, že mohou žít v manželství, vytvořit rodinu a uchovat si životní styl a nezávislost jako za svobodna. Takovým lidem můžeme říkat solitéři. Solitér se projevuje tak, že čas si organizuje podle sebe, partnerovi to maximálně oznamuje, není ochoten koordinovat svou činnost s časem, zájmem a schopnostmi partnera, a když, tak velmi omezeně. Koordinaci považuje za ústupek a vlastní blahosklonnost.
Abychom však mohli vytvořit podporující vztah, potřebujeme mít v sobě ochotu otevřít se, riskovat, že vztah nemusí vyjít, i že to může zabolet. K tomu patří důvěra v sebe sama, že sám o sobě je člověk přitažlivý a má zdravou životní energii a také, že případné zklamání unese. Je třeba vyjít druhému naproti, to znamená spolupracovat, dívat se na druhého očima lásky a pochopení. Naplněný vztah podporuje i zdravá aktivita a tvořivost, což se projevuje nejen při trávení volného času, ale i při řešení každodenních situací včetně starostí. Když tedy chcete vstoupit do vztahu, je třeba mít pro partnera ve svém životě místo. Tím mám na mysli schopnost přeorganizovat si čas a leckdy i prostor pro život. Na nového člověka ve vašem životě potřebujete mít místo v srdci, potřebujete být citově připraveni a vůči němu otevřeni, schopni sdílet s ním život váš i jeho. Mnozí mají představu, že si zachovají výhody života svobodného, a při tom budou mít partnera. Píšu záměrně
slovo mít, protože v takovém případě vnímám spíše vztah k partnerovi jako používající „mít ho jako doplněk životního stylu.“
Doporučuji, aby se každý člověk (tedy nejen ten, který chce nalézt partnera) staral jak o svou krásu duševní i fyzickou. Každý člověk, který o sebe pečuje, je krásný. Fyzický pohyb se postupně zapíše nejen do vaší svaloviny, ale i do vašeho vyzařování. Fyzický pohyb také přirozeně zvyšuje vaši vitalitu, životní energii i radost ze života. Nebojte se tedy fitka, zrcadla ani stylistů. Na konec vám prozradím závěry z jednoho průzkumu: lidé s nadváhou mají skutečně méně sexu, než
lidé se zdravým BMI. Možná lidem s nadváhou chybí vitalita a chuť na milování, možná nejsou ve svém těle spokojeni a stydí se prožívat potěšení z milování a také možná jsou méně přitažliví pro své protějšky. Nezapomínejte ani na ekonomickou vyrovnanost. Zadluženost není sexy obzvláště u mužů. A jaké kvality potřebuje rozvíjet žena a jaké muž v psychologické rovině, aby byli schopni vytvářet harmonický láskyplný pár?

CO JE ÚSKALÍ DNEŠNÍCH ŽEN?

Úskalím je to, že současné dívky jsou často vychovávány k samostatnosti, která když se přechýlí k extrémní hodnotě, stává se nezávislostí. V takovém momentu si žena „jede po svém“ a nespolupracuje. Mnohé rozpadlé rodinné systémy dívce nepředávají úctu k mužům, ba naopak dívce potvrzují, že muž je jen nástroj k jejímu uspokojení a je třeba ho ovládat, že na to má „od přírody“ nějaké právo. Říká se tomu „přistřihování křidélek“. A pak tu máme vliv společnosti, která hlásá, že máme právo cokoli kdekoli říkat, že je to přeci svoboda slova. Když k tomu přičteme ženskou schopnost mluvit a potřebu získat potvrzení pro svou pravdu, uvidíme, že vzniká ženská hádavost. Výše zmíněné negativní vzorce a postoje jsou často zapsány na nevědomé úrovni a odhalit je, je pro ženu samotnou velká práce a stojí ji kus odvahy a sebezpytování.
V některých příbězích vidím ženy, které se poctivě snaží, přesto ukryté vzorce v podvědomí z rodinných kořenů či minulých životů promlouvají a vytváření harmonického vztahu komplikují.
V jednání mnoha žen se objevuje dysfunkční přístup k muži jako k nedokonalému a nevychovanému chlapci, kterého je možné dovychovat. Takový přístup lze nazvat rodičovským syndromem. Žena ho napomíná, instruuje a řeší za něj. Takový postoj nevede k rovnocennému spokojenému partnerství.
Milé ženy, dovolme mužům býti muži tím, že budeme rozvíjet ženskost, která tkví v odevzdání, empatii a spolupráci. Proto, abyste se i v této poloze cítily spokojené, je třeba zažít si spokojenost sama se sebou, milovat sama sebe a cítit svoji hodnotu. Pokud si jsme uvnitř skutečně vědomi své božské podstaty, nevnímáme vstřícnost jako podlézání a ztrátu hrdosti. Samozřejmě vnímám, jak je někdy těžké balancovat, kdy je žena ženou a kdy se stává obětí macho muže na něm závislou. Rozvíjejme svůj vztah k sobě i svou intuici a důvěřujme, že náš cit nás vede dobře.

CO JE ÚSKALÍ DNEŠNÍCH MUŽŮ?

Než se budu věnovat psychologickým, snadno pojmenovatelným psychodovednostem, potřebuji vzpomenout jedno obtížně chopitelné téma. Uvedu ho slovy kamarádky: „Víš, když jsem na letišti čekala u „gate“ zpátky do Čech, dívala jsem se po přitažlivých mužích a musím konstatovat, že všichni ti přitažliví byli u jiných „gate“, jen u toho našeho do Čech ne.“ Podobné stesky slýchávám často. Jak si to vysvětlit? Co ti cizinci mají, a naši muži ne? Shrnuli jsme to s kolegy následovně: někteří podceňují péči o svůj vzhled, chybí jim dobrý vkus, mnohdy chybí vitalita a zdravá mužská síla, a to souvisí se zdravým sebevědomím a sebeláskou. Tito muži byli o svoji sílu připraveni a roli v tom hraje chybějící otec a ještě více matka, která otci vládne a v skrytu jím opovrhuje, matka, která syna chrání a přivlastňuje si ho. Muž, který nemá zdravě vyvinutý smysl pro život, sedí u počítače, vyplňuje manažerské tabulky, vozí se autem do práce a z práce, kde svůj život prodává nadnárodní korporaci nebo si koupí hulení a zajde do hospody, kde poklábosí o fotbale a politice.
Muž, který sbírá ženy jako trofeje, obvykle jen maskuje díru v sebelásce a v nenaplnění života. Vytváří si falešné sebevědomí náhradními atributy, jako je moderní telefon či auto a jiné dostupné prostředky. V takovém životě chybí nejen pohyb, ale především vlastní tvořivost, která muži potvrdí, že žije a má vlastní sílu konat. Muž bez sebeúcty snadno prodá svůj život a nemá čas na to být mužem.
A tak se v praxi setkávám s muži přibližně od 35 let, kteří si připadají vyhořelí, bez radosti a bez pocitu smysluplnosti. Někde hluboko uvnitř nevědí, co se sebou a cítí se bez energie. Vnímají, že energii mají jen tak na přežití. Příčinou je z části výše uvedené a z části nedobrá životospráva – podceněná kvalita jídla, nedostatek času pro sebe a na rekreaci, málo pohybu. Skutečně nepodceňujte dostatek vitamínů a minerálů. Muž, to je krásné slovo plné síly, touhy i akce, tvořivosti a péče.
Na psychologické rovině muže nejvíce ohrožuje něco, co často pojmenováváme jako ješitnost. To znamená, že má pocit, že je vlastně bohem, je nedotknutelný a velmi nesebekritický. V takových momentech je nepřístupný jakýmkoliv podnětům k vývoji. Takový muž předpokládá, že ženu oslní jen tím, že je. Ano, osobní charisma je velmi důležité, a tvoří se tím, jak člověk myslí, cítí a koná. Pro muže je ohrožující, když je uzavřený ve své samolibosti – můžeme tomu říci i ve své pýše, prestiži. Dalším nešvarem muže, který brání harmonickému vztahu, je potřeba vládnout – mít moc. Ve vztahu se to projevuje jako „macho“ charakter. Je to muž dominantní, přirozeně rozhoduje o všech věcech, k ženě má vztah spíše vlastnický, a tak ženě diktuje, co má dělat. Pro vztah není ani připravený muž, který potřebuje stále soupeřit ať už v partnerství nebo mimo něj. Soutěživost v životě brání podporujícímu a spolupracujícímu vztahu, ve kterém se mohou oba partneři cítit spokojeně. A jaké jsou dovednosti muže, které podporují vytvoření armonického vztahu? Jsou to pokora, ochrana a touha. Muž, který má v sobě touhu po životě a jeho naplnění, je prostě sexy. Vedle takového muže se žena může cítit ženou a přirozeně své ženství realizovat a zdravě rozvíjet.

Text: Radana Rovena Štěpánková, foto: pixabay.com