Léčivá síla proudí srdcem starobylé katedrály

Lidé sem přicházejí po celý rok, za úmorných letních veder, stejně jako v mrazivých dnech. Zvláštní místo, kde se k nebi tyčí torzo bývalé gotické katedrály, je totiž známé jako oblast se silně pozitivní energií, která má schopnost léčit.

Shoduje se na tom řada psychotroniků a léčitelů, kteří doporučují pobyt v prostorách bývalé katedrály zejména lidem trpícím maniodepresivní psychózou a dalšími závažnými psychickými problémy, případně i těm, kdo prodělali úraz hlavy. Celá „procedura“ je přitom velmi prostá. Stačí usednout pokud možno do středu stavby a nechat myšlenky volně plynout. Můžete také meditovat. Sama jsem mnohokrát okusila výjimečnou energii tohoto místa na vlastní kůži. Zvlášť první návštěva ve mně vyvolala nezapomenutelný dojem.

U OLTÁŘE BLAŽENOSTI

Sotva jsem ušla několik kroků, pocítila jsem v dlaních proud energie, který narůstal úměrně s tím, čím více jsem se blížila centrálnímu místu stavby. Stejný pocit měli také moji synové, které jsem tehdy vzala s sebou. Pomalu jsem kráčela po stezce ke středu chrámu, kde už seděly na zemi dvě ženy. Meditovaly v pozici vsedě, naproti sobě, a jejich dlaně se jemně dotýkaly, jako by si předávaly tajuplné poselství. Mezi nimi ležela papírová krabice s několika kousky surového růženínu. Postavila jsem se těsně k této dvojici, která jako by ustrnula v čase – v pocitu čehosi nevysvětlitelně krásného. Pouze letmé záchvěvy v jejich tvářích dávaly tušit, v jak blaženém rozpoložení se obě nacházejí. Jestliže jsem před chvílí cítila výrazný proud energie v obou dlaních, nyní mi rukama projel doslova gejzír, tryskající odkudsi z nitra země. Chvíli jsem stála jako přimrazená, neschopná se pohnout. Energie, jež mnou procházela, stále nabývala na intenzitě, až se po pár minutách brnění v obou rukách stalo téměř nesnesitelným. Proto jsem se rozhodla svůj experiment ukončit. Poodešla jsem kousek dál směrem k bráně. Intenzita energie o poznání klesla, ale stále ještě jsem ji vnímala.

ZÁZRAČNÉ OSVĚŽENÍ

Ačkoliv jsme se v Panenském Týnci zdrželi pouze krátce, účinky této energie jsem cítila ještě po několik dalších hodin. Předchozí dvě noci jsem spala jenom krátce a přerušovaně, proto jsem už od rána byla malátná a unavená. Slabá půlhodinka strávená uprostřed kamenných zdí staré katedrály však bohatě stačila k tomu, aby ze mě spadla veškerá vyčerpanost. Mé tělo i mysl byly náhle neskutečně lehké a já se cítila svěží a úžasně odpočatá. A nejen to. Jakási neviditelná síla jako by usměrnila tok mých myšlenek, které nyní plynuly mnohem pomalejším a klidnějším tempem než dřív. Pryč byla veškerá nesoustředěnost, roztěkanost i nutkavé představy, které na mě často doléhaly. Dokonce jsem prožívala momenty, ve kterých jsem vnímala pocit míru a splynutí s okolním světem i sama se sebou.

OBLÍBENÉ POUTNÍ MÍSTO

Za tu malou chvíli, co jsme zde pobyli, se tady vystřídalo nejméně dvacet návštěvníků. Mladí lidé i senioři, osamělí poutníci i dvojice, rodiny s dětmi. Všichni evidentně přicházeli s jediným cílem – posílit a očistit tělo i mysl proudem léčivé energie. Zvláště děti zde byly očividně ve svém živlu. Rozjařeně pobíhaly, smály se a působily opravdu šťastně a spokojeně. Ač je to s podivem, mezi kamennými zdmi polorozpadlého kostela se rozhodně nenudily. Na druhou stranu však, uvážíme-li, že právě děti mají nejblíž k oněm tajuplným sférám, kde se rodí andělé, není žádným překvapením, že se na podobných místech cítí jako doma.

Také mým oběma synům se tu velice zalíbilo, takže se tvářili mrzutě, když jsem je pobízela k odjezdu. Po delším přemlouvání se přece jen vydali zpátky k autu, ale nesli si s sebou na památku hladký plochý kámen, který se odloupl ze zdi poblíž vstupní brány. Bavili se jím po celý zbytek cesty domů, neustále ho otáčeli v dlaních a mnuli mezi prsty. Snad jim jeho rovný ohlazený povrch připadal na dotek příjemný, a snad v tom bylo ještě něco víc…

TAM, KDE STROMY PROMLOUVAJÍ

Energie chrámu ale nebyla tím jediným, co v nás zanechalo živou vzpomínku na návštěvu Panenského Týnce. Zelené prostranství zde krášlí i několik nádherných vzrostlých stromů. Když jsme večer odcházeli, napadlo mě obejmout jeden z nich a vychutnat si jeho krásnou čistou energii.

Byl to opravdu úžasný pocit. Nevím, kdo koho vlastně objímal. Zdali já statný, teplem dýchající kmen, anebo on mě svými neviditelnými pažemi, jež byly silné i něžné zároveň, a ve kterých radostně pulzoval život. Setrvala jsem v tom kouzelném objetí pouhých pár minut, ale připadalo mi to jako celá věčnost. Ze slastného rozjímání mě vytrhl můj mladší syn, který přiběhl s očima až na vrch hlavy a už zdálky volal: „Maminko, právě na mě promluvil strom!“ A já mu v tu chvíli uvěřila…

NEDOKONČENÝ MONUMENT

Panenský Týnec je jedno z nejvýše položených míst okresu Louny a osídlen byl podle archeologických nálezů už v době bronzové. Klášter, který založili majitelé panství (páni z nedalekého hradu Žerotín) ve třináctém století, se na víc než pět set let stal domovem řeholních sester z řádu klarisek. Avšak mohutný gotický kostel, jehož zbytky v Panenském Týnci můžeme obdivovat ještě v dnešní době, zůstal nedokončen. Je to škoda, zvláště uvážímeli, že odborníci připisují jeho výstavbu huti Petra Parléře. Soudí tak dle shodných prvků s pražským Týnským chrámem a Svatovítskou katedrálou.

Zdejší zvonice, jež nese typické barokní znaky, je mnohem mladší a s původní stavbou nemá nic společného. Prostor chrámu je dvacet jedna metrů dlouhý a devět metrů široký. Mohl zde vzniknout jeden z nejcennějších a nejmonumentálnějších chrámů v Čechách, avšak jeho zakladatel Jaroslav Plichta ze Žerotína, čestný člen družiny českého krále Jana Lucemburského, měl smůlu. Dříve než byla stavba dokončena, padl v bitvě, a protože byl posledním svého rodu, nezůstal nikdo, kdo by toto dílo završil.
Pozitivní zóna v Panenském Týnci připomíná svým tvarem kříž. Traduje se, že duše pana Plichty ze Žerotína lpí na této stavbě dodnes a dokáže odradit kohokoliv, kdo by chtěl na místě chrámu postavit něco jiného. Jakákoliv jiná stavba by totiž snižovala léčivé účinky gotického torza.

GOTIKA JE CESTOU VZHŮRU

Gotická architektura představuje sama o sobě výjimečný fenomén, a to právě díky svým podivuhodným účinkům na mysl a duši člověka. Zajímavé informace vztahující se k této problematice lze nalézt v knize Ivo Wiesnera Poutníci do země andělů. Pozornost je zde věnována především lomenému gotickému oblouku, který údajně funguje jako energetický zářič. Celý chrám pak představuje kondenzátor pozitivní energie. Základem této konstrukce je soustředěný energetický paprsek procházející místem obvykle ve středu stavby. Většina gotických chrámů bývá také zpravidla postavena v oblasti silného zdroje pozitivní zemské energie, v jejich blízkosti najdeme často například studánku s léčivou vodou. Na výrazně pozitivní atmosféru gotických chrámů poukazují i poznatky moderní kvantové mechaniky, která princip těchto staveb v mnoha ohledech přirovnává ke konstrukcím slavných buddhistických klášterů, megalitické stavby Stonehenge, nebo Velké pyramidy v Gíze.

Text Zdeňka Jeníčková, foto: redakce

Článek byl zveřejněný v Novém Fénixu 3/2016.