MODERNÍ TECHNOLOGIE: Pokrok nebo zničení?

S rostoucím podílem robotiky, umělé inteligence a dalších technologií se můžeme potýkat s různými problémy, přestože nám tento vývoj přinese nesmírné ulehčení práce (při výrobě, v administraci, obchodu, dopravě atd.) a všech procesů ve společnosti a také může posunout lidstvo do nového modelu civilizace. Jsme na tyto změny připraveni, rozumíme, co vše se s nástupem moderních technologií kolem nás změní? Zajímáme se o to? Tyto digitální technologie jsou nezbytné pro vznik kontrolované společnosti (Technokracie), přináší pozitiva, ale skrývají i velké nebezpečí. Jsme pod neustálým tlakem, který tady dříve nebyl a kvůli tomu přibývá duševních poruch a potíží, vzrůstá digitální dimenze, u mladé generace se projevuje poklesem kognitivních funkcí, přestává růst IQ a EQ, roste závislost na internetu, WI-FI a mobilu (které se stávají nejžádanější komoditou hned po jídle). Mozek člověka je dlouhodobě vývojově rozvíjen tak, aby řešil vznikající problémy, které nás postihují, současné technologie způsobují opak (přestávají přemýšlet, hledat řešení, umí jen vypnout realitu), dochází k tzv. „digitálnímu hloupnutí“. Moderní technologie a umělá inteligence přímo souvisí se ztrátou přirozených lidských dovedností a tzv. selského rozumu, IT prostor nás zkrátka někam naviguje, ovlivňuje (řada serverů a programů nás navádí, co bychom měli číst, proč bychom to měli číst, ptají se nás, jestli si to či ono chceme uložit) a začíná nám svazovat ruce a mysl. Dochází k ochabnutí přirozených smyslů člověka (protože vše budou hlídat a kontrolovat senzory v kombinaci s umělou inteligencí atd., co se u člověka přestane používat, to postupně zakrní). Propojením internetu věcí a lidí extrémně naroste nebezpečí virů a vyděračských programů (RANSOMWER). Lidé chtěli umělou inteligenci a roboty, ale nyní se jich bojí. Je na místě položit si otázku, jestli jim hrozí nějaké nebezpečí? Jaké budou vztahy a komunikace s roboty? Mohou nás roboti ovládnout nebo se vymknout kontrole? Ztráta pohybových aktivit, manuální práce (jednotvárná práce se přesouvá do plně automatizované výroby) působí postupně i na destrukci fyzického těla. Díky robotizaci a moderním technologiím získáme více času, víme ale jak naložíme s takto získaným volným časem Stojíme na rozcestí: chceme žít reálný život, nebo virtuální život? Chceme nést zodpovědnost za svůj život, své konání?

Zamyšlení a nové náhledy k umělé inteligenci, robotizaci, 5G síti a technokracii se dočtete v aktuálním podzimním vydání 9-10/2020.

VZDÁLENÍ SE ČLOVĚKU
Čím větší budeme dělat pokroky v oblasti umělé inteligence, robotiky atd., tím se více budeme vzdalovat člověku (bude potlačena přirozená komunikace člověka s člověkem z očí do očí a dojde k tzv. odlidštění a odcizení) a přírodě. Moderní sociální sítě (anonymizovaný prostor pro projevení pozitivních a negativních emocí) a hry jsou konstruovány tak, aby na nich vznikala závislost (tzv. dopaminová závislost). Umělá inteligence velmi dobře odhalí veškeré naše nelogičnosti a bude nám schopna nabídnou relevantní informace, abychom se vzdělali a pochopili (stali se logickými). Co si ale počne umělá inteligence s emocemi člověka a jejich logičností či nelogičností? Mohou být všichni lidé logičtí? Myslím si, že to není možné (protože by byla narušena přirozená různost lidí). Pro populaci je klíčová různorodost a spolupráce, nikoliv stejnorodost a boj (to jsou stále se opakující algoritmy, které neumí vyjádřit emoce)!! Přechodem z přírodního do digitálního ekosystému se umělá inteligence a digitální technologie stanou za pár let největšími producenty CO2, pokud nevyřešíme dostatek levné a dostupné energie z obnovitelných zdrojů a díky tomto přechodu se setkáme s neznámým nebezpečím v digitálním prostotu. Jsme zaplavováni neustálým tokem informací, aplikací a virů, které nás připravují o čas, peníze a citlivá osobní data, která se kumulují do zlatého rybníku a my vůbec netušíme, jaké informace o nás jsou tam uložené a nemůžeme je vymazat. Globální nadnárodní digitální firmy používají nové technologie a sofistikované systémy jako nástroj, jak získávat data z našeho běžného života, už nejde jen o pohyb na síti, SEAMLESS (vše je pohodlné, intuitivní), utrácení přes bankovní kartu. Současně tyto algoritmy dokáží skrze mobily, chytré reproduktory a další zařízení odposlouchávat klíčová slova v každodenních konverzacích a hranice soukromí se posouvá dále a dále… včetně našich zdravotních dat. ……….

Text: Radek Zavřel, podnikatel a badatel, foto: pixabay.com