Napojení na zdroj života III

7 LET HLEDÁNÍ SÍLY A ZDRAVÍ S KARLEM KOŽÍŠKEM (III. pokračování)

Předchozí díly pana Staňka o léčiteli Karlu Kožíškovi a jeho léčení, automatické kresbě, o síle obrazů a předmětů, o příčině nemocí najdete v tištěném časopise > Nový Fénix 11-12 / 2020 < a také v > Nový Fénix SPECIÁL 2021 <.

Jednou přijdu odpoledne ke Kožíškovi a on mi povídá: „Ty Josef, já bych rád chodil do nějaké církve, ale nemohu žádnou vybrat. (Věděl, že chodím do kostela.) Já jsem křtěný katolík, úžasně se mi líbí a dobře se cítím v katolických kostelích. Ale vadí mi tam dvě věci. Jednak mnohá nic neříkající až odpuzující kázaní a jednak ten šedý „tělesný magnetizmus“. Ten se tam válí po zemi do výše kolen nebo i pasu. Kdo kostela vstoupí s jakoukoliv negativní myšlenkou, tak se na něj ten šedý nemocný magnetizmus nalepí. Způsobí takovému negativní vnitřní rozladění nebo dokonce nemoc!“
Já na to: „Kde se tam Karle bere? Já se v kostelích cítím krásně. Na mne sálá ze stěn a obrazů ta energie předků, kteří ten kostel stavěli. Hladoví a nemocní, přesto radostní. Proto, že budovali chrám s vědomím, že oni nedokonalí dělají něco pro Boha! Tato vibrace tam stále přetrvává a sálá na mne. Vyvolává ohromnou úctu k stavitelům a já si vážím i nedokonalých předků! Ale ta kázání také nesnáším, často bývají i hloupá. To mentálně ucpu uši“.
Karel odvětí: „Ten nemocný tělesný „magnetizmus“ je tam proto, že tam chodí staří a nemocní lidé. Když se jejich duše přítomností v kostele a jeho prostorovým vyzařováním dostane do vyšší vibrace, nemocný magnetizmus od nich odpadá. Očišťují se! Oni se cítí lépe a osvěženi. Proto tam často chodí a to sálání kostela je utěšuje! Ten šedý magnetizmus tam zůstává proto, že dřív jej spaloval otevřený oheň, zejména ze svíček z včelího vosku. Proto má v kostele hořet věčný oheň jako očistný nástroj pro lidi. Teď tam dali elektrické světlo a to nemá ten účinek otevřeného ohně.“ (Poznámka: podle mne spaluje nemocný tělesný magnetizmus i nenarušená příroda. Je to ostatně také chrám boží.)
„Máš pravdu Karle, já si dodnes pamatuji tu atmosféru v kostele o půlnoční v roce 1944 v Nezamyslicích. (u Hor.)  Nebylo tam ještě elektrické osvětlení. Kostelník s tyčí před mší obešel boční oltáře a rozsvěcoval řady svící. Nastala mše a rozprostřela se úžasná atmosféra, kterou cítím i po 76 létech! Všichni se do tmy rozcházeli křupajícím sněhem, povzneseni na duši, ač byla válka!“
Karel na to: „Mne pozvali a byl jsem na bohoslužbě ve dvou církvích. Nebylo to oproti katolíkům špatné, ale takové „málo hřejivé“. Ve čtvrtek jdu k unitářům, pojď se mnou!“ Tak jsem šel a spřátelil se s unitáři. Oproti katolíkům jsou velice tolerantní a nenadřazení, což se mi líbilo. Ale souhlasil jsem s Karlem, že se mi jevili takoví v principech víry nevýrazní. Tak jsme zůstali oba v tom, v čem jsme byli pokřtěni. Ačkoliv, když jsem viděl pravoslavnou bohoslužbu a jejich kostely, líbily se mi víc. Je v nich cítit více víry a zejména opravdovosti. Kdybych chtěl cokoliv měnit, vstoupil bych k pravoslavným. Fascinují mě tam kromě opravdovosti ty ikony, zejména Panny Marie. Asi více potřebuji její vyzařování. Nebo všichni v současnosti?

Ježíš Kristus řekl: „Tvoje řeč budiž: ´Ano!´ ´Ano!´ ´Ne!´´Ne!´“

Karel mi později také předváděl, jak automatickou kresbou lze odhalit děje v minulosti, které se odehrály jinak, než jsou zapsány a než je vykládají v současnosti. Od Semiradininých visutých zahrad až do současnosti. Dovedl nakreslit i tehdejší skutečné politické procesy, které ovšem jsou vždy zpracovávány lidmi s černou nitkou do tzv. „legend“. (Správné „vysvětlení“ pro konzumní brojlery skrze média.) Neboť definice diplomata je: něco jiného myslí, něco jiného říká a něco jiného dělá!!! Jak daleko od Ježíšovy rady: „Vaše řeč budiž: Ano myslím, ano dělám. Ne myslím, ne dělám!“ Z toho a jiného jsem pochopil, že skutečné dějiny jsou nepochybně někde jinde zapsány, než v lidských knihách. (V boží paměti neboli moderní terminologií v „zrcadlovém vesmíru“. Žádný neunikne svému.) To mne pohnulo pokusit se to zachytit v knize „Falsifikace a falsifikátoři českých dějin“. (Agape Brno) To rozzuřilo Sisyfy natolik, že mi udělili bludný balvan! (Před tím jej udělili Kožíškovi.) Někdo neviditelný, kdo je Sisyfy řídí, má zájem, aby „konzumní brojleři“ nepřemýšleli o chodu našich dějin a duchovním a esoterickém rozměru vlastního života. Při čemž právě meditace o osobních a národních událostech a dějinách je klíčová pro duchovní a národní vnitřní vzestup. Přesto jsem Kožíškovi radil, aby se o této schopnosti ani nezmiňoval. Všelijaké „služby“ to zneklidňuje v intrikách a mohly by se zbavit esoterického „otrapy“, který jim jejich kruhy prozrazuje. Protože lidé z těchto „služeb“ jsou „věřící na nic“, myslí si, že na ně a jejich slouhy nedojde. Ale dojde. Každý nakonec sklidí svou setbu myšlení a činů.

Jednou se nás u Kožíška v kuchyni sešlo několik diagnostiků automatickou kresbou, léčitelů rukama (tělesným magnetizmem) a mentální silou (třetím okem). Karel povídá: „To by bylo něco, kdybychom dovedli léčivou sílu spojit! A zejména, sešlo-li by se nás 12, jako apoštolů. Vždyť Ježíš říkal, kdekoliv se vás sejde více v mém jménu, dokážete to co já!“ Karlovým snem bylo udělat viditelný „zázrak“ a pak jej předvést ateistům. Jedna z přítomných řekla: „tady v kuchyni není dost prostoru, ale můžeme se sejít u mne“. Teď už chyběl do možnosti experimentu jen ten nevyléčitelný pacient se zjevně opravitelnou vadou. Povídám: „U nás má veterinární technička asi 10letého syna s vrozeně zkrácenou nohou. Já se jí tedy zeptám, jestli by byla ochotna se synem na léčení přijít.“ Ona ochotná byla a přišli. Kožíšek byl ze sešlosti nadšený. Budeme ihned „natahovat“ nohu. Pomůžete mně všichni svým společným působením! Ve vztahu k přítomným energiím by to mělo jít! „Natahování femuru“ mi připadalo trochu šílené, ale já jsem pro každou „legraci“ s dobrým koncem. Vždyť i létání do vesmíru bylo svého času vnímáno jako šílené!

Hoch se před námi prošel a viditelně kulhal. Karel uchopil hocha za nárt a bedra a mentálně „natahoval“ stehno. My jsme mu „mentálně pomáhali“. Pak Karel povídá: „Projdi se!“ K úžasu matky i nás hoch se procházel po pokoji viditelně bez kulhání. Jenže to nekulhání trvalo jen chvilku. Když odcházel, kulhání se vrátilo. Karel byl mírně zklamaný, já až tak ne. Přemýšlel jsem o možnosti léčitelských oprav dlouho a dodnes. Jako schůdnou cestu k takovému srovnání symetrie těla bych viděl trvalé působení na určitý bod či body, které by časem vyrovnalo nerovnoměrnost drah. (Dělá to čínská medicína, jen to umět!) S Kožíškem jsme po neúspěchu tohoto postupu došli k závěru, že léčitelské energie různých lidí skládat a „nastavovat“ nelze. O úspěšnosti působení rozhodne vždy ta nejsilnější. Nehledě na to, že možnost zákroku omezuje karmická přípustnost „opravy“.

Tento zdánlivě bláznivý podnět mě přímo vrhnul k přemýšlení o věcech všeobecně viditelných, ba přímo nápadných! Leč „vědou a dialektiky“ absolutně úmyslně přehlížených. Mimo jiné se to týká vrozených vad sourozenců. Ale zejména jevu, i genetiku lidí značně zpochybňujícího, totiž až divoké rozdílnosti těl, dispozic i duší dětí z jedné rodiny, dokonce i z jednoho porodu. Považte, dětí identických rodičů, vzniklé ze spojení stejných DNA (dědičných dispozic) matčina vajíčka a otcovy spermie!!! A v děloze se vyvinou ve zcela odlišné děti??? A některé s genetickou vadou? Když poslouchám o tomto jevu vážně vykládané teorie, i se nasměji. Např. „astrologická“. U jednoho dítěte se na obloze páří Mars a Venuše v nějakém kvadrantu a Jupiter zase se motá v jiném ascendentu. Důsledkem toho se zrozenec počurává nebo něčím trpí, či je nadán! K smíchu. Nebo legrační je báje ateistická. Tito „ctitelé náhod“ došli k „logickému“ závěru, že po spojení genů dojde k jejich promíchání a změnám jako při losování v sazce. A tím k různým vzhledům a povahám dětí stejných rodičů! Osobně dávám za pravdu Einsteinovu výroku: „Bůh nehraje v kostky!!!“ Náhoda neexistuje. Co se jí zdá člověku být, je jím osobně nedohlédnutá souvislost pozorovaných dějů ve stvoření!

Vždyť já jsem ale ještě kolem sebe neviděl jediný děj, který by probíhal mimo meze zákonů neboli vůli Stvořitele. V důsledku tohoto vlastního pozorování, na rozdíl od výše uvedených „vědeckých“ teorií, jsem začal obdivovat pohádky. Naše babičky v nich vypráví, jak při každém narození stojí u dítěte jen ve snu viditelné „sudičky“. Právě ty přidávají dítěti do osudu události dobré a zlé. Já jsem si jen místo „přadlen osudu“ s velikým spodním pyskem dosadil na jejich místa doprovodného ducha (anděla strážce). A vidím, jak již do 24 hodin po spojení chromozomů obou stran (oplození), neboli vytvoření klubka vrozených dispozic, „ťuká“ zrozencův strážce „prstíkem“ do DNA pro něj vzniklé (základ dědičnosti a tím osudu). Z tvořících se genů od otce a matky vyřazuje některé purinové báze, ze kterých se aktivní DNA skládá. Inaktivuje tím tělu právě se inkarnující duše geny neboli některé dispozice rodu zrozeného. A naopak, některé purinové báze DNA v oplozeném vajíčku může v dříve inaktivovaných rodových dispozicích duchovní strážce dosadit. A vybavit tak touto v rodině nevídanou dispozicí přicházející duši! (Příklad: u dítěte řezníka Dvořáka probudil hudební génius Antonína Dvořáka!) V důsledku tohoto hmotnýma očima neviditelného duchovního děje, který se odehraje po splynutí vajíčka a spermie, tedy při vzniku zárodku každého dítěte, se následně manifestují i v jedné rodině rozdílné dispozice i vzhledy!!! Souhrn těchto andělem strážcem „naťukaných“ dispozic předurčí osud. Ovšem jen v hrubých rysech, vždy v možnostech „od- do“. Závisí také na způsobu rozhodování zrozeného v dospívání a životě. (Podrobně v Knize Agape, „Láska muže a ženy z pohledu duchovních a duševních sil.“)

Bůh je řád řádů

Vrtalo mi v hlavě, jestli by tyto předurčené vlastnosti nebyly přece jen ovlivnitelné. Záhy se mi naskytla příležitost. K sousedům na chalupu přijela návštěva s 18letým klukem. Stěžovali si, že syn měří jen 150 cm a už neroste. Lékaři mu podle chrupavek moc naděje na růst nedávají. Řekl jsem jim, že to zkusím „popohnat“ šamansky. Nic za to nedají. Sáhl jsem mu na vrchol hlavy (dráha šišinky) a zapůsobil. Dal jsem hochovi uhnětený kousek vosku s tím, aby si jej každé ráno na to místo přiložil. A měřil si svou výšku na dveřích. Za několik měsíců mi sousedi říkali, že jejich ostravští příbuzní volali, že kluk začal růst 1 cm měsíčně. A vyrostl ještě 25 cm! Když se tam za 2 roky objevil, měl 175. Jenže jsem si všiml, že mu zvýraznila jiná vada, kterou před tím měl jen naznačenou. Vysvětlil jsem si to pro sebe tak, že se karmické zatížení těla převážilo jinam. Od té doby už nemám chuť se do karmických zátěží „magneticky míchat“. Tato zažitá zkušenost měla na mne i v životě další směrující dopad. Všechny aktivity léčení rukama jsem začal velmi vážit a omezovat. (Věnoval jsem se včelám.) Nenásledoval jsem proto tehdy Janu Brzobohatou do Agape k léčitelským aktivitám. Pro sebe jsem dospěl k názoru, že je třeba nejprve léčit ateistické myšlení a povrchní náboženský přístup národa. Ten paradox! Já, který jsem byl na gymplu známkově nejslabší v češtině a slohu, na rozdíl od matiky a fyziky, jsem se donutil „smolit“ knihy! O pět let dříve by mě to ani nenapadlo! Mým zámyslem bylo a je všemi těmito knihami podněcovat čtenáře ve snaze čtenáře najít cestu k samostatnému myšlení a duchovní činnosti. Jen vlastní osvojené, ne přečtené, má na druhé straně života platnost! Moje knihy mají odpoutávat čtenáře od masové hypnózy jednostranného socialistického a nyní pseudodemokratického materializmu. A to skrze provokativní kladení otázek, ve školách a kultuře obcházených. Popisuji nedavové a neškolní odpovědi na smysl života a světa, jako ve článcích. Psal jsem s Janou a píši dosud ovšem jen pro ty lidi, kteří chtějí vědět více. Než jen to, co jim chutná. Pro o poznání usilující, kteří nechtějí pohodlně věřit domněle vědeckým báchorkám o vzniku a smyslu existence světa. Právě ty jsou silně propagovány prostřednictvím „veřejnoprávních“ médií a „umění“. Mediální nástroje mocných tohoto světa vysvětlují davu konzumentů, zejména prostřednictvím otitulovaných, svět jako změť „náhod“ a nutné vlády peněz a sexu. Vědci „médií“ nenápadně vydávají současnou materialistickou vědu za konečnou pravdu! (Za 30 let si o úrovni současné vědy o světě přečtete!) První mé knihy byly napsány v roce 1990 s Janou Brzobohatou a právě se týkaly léčitelství a dokonalého partnerství muže a ženy. Např. knihy: Léčení ne-moci duchem, Duchovní příčiny nemocí, Láska muže a ženy z pohledu duchovních a duševních sil a Otevření duchovního oka.

(Pokračování příště.)

Text: Josef Staněk, filosof, foto: karel-kožíšek.webnode.cz a pixabay.com