OBSLUHOVALA JSEM JAMESE BONDA

Vlastina Svátková se narodila v Myjavě, vystudovala pedagogiku v Bratislavě a masmediální komunikaci v Trnavě. Sice začínala jako redaktorka v magazínu Elle, ale již mnoho let se věnuje herectví. Vidět jste ji mohli ve filmech: Ženy v pokušení a také v úspěšném krimifilmu Ganster Ka. Rovněž v TV seriálech: První krok, Černá sanitka, Pojišťovna štěstí, Přešlapy, a zazářila i v seriálu První republika nebo v televizním cyklu Nevinné lži. V bondovce z roku 2006 Casino Royale hrála roli číšnice, která otráví Bonda.
Vlastina napsala knihu, která na Slovensku vyšla pod názvem „Moara – O čem všem je láska“ a v Čechách pod názvem „Modrý slon“ a také knihu Sama sebou, knihu o hledání smyslu života a humoru, když klečíme na kolenou a učíme se znovu vstát.

Byla jste v pozornosti médií a také jste natočila s Českou televizí 13. komnatu, že ano?

Ano. V 13. komnatě jsem otevřeně promluvila o poruchách příjmu potravy. Kývla jsem na to až v momentě, kdy jsem byla naprosto připravena o tomto problému veřejně a s nadhledem mluvit. A následně, i kdyby mě pak bulvár označil za bulimičku, už by se mě to nedotýkalo, protože já už přesně vím, kdo uvnitř jsem. A tak je to se všemi našimi démony uvnitř, ať jsou to závislosti, strachy nebo nedokonalosti. Protože když přijdeme na to, že je máme, a pojmenujeme si je, to ještě neznamená, že se jich nadosmrti zbavíme, ale můžeme je alespoň zavřít do pomyslné klícky a postavit si je na poličku. Občas se na ně podívat, být si jich vědomi, aby nám připomínali tu naši cestu na to naše dno. A tak to může být se vším, s psychickými nemocemi a s trémou. A také s potřebou přijetí se jaká jsem a se sebeláskou.

Jak u vás došlo k bulimii?

Úplně na prvopočátku bylo to, že když jsem byla malá, měla jsem často zápaly plic a mu- seli mě odvézt do nemocnice, mohla jsem mít něco okolo jednoho roku. Byla jsem vnímavá, veselá holčička napojená na svou maminku. Když mě máma po týdnu v nemocnici navštívila, okamžitě mě vzala pryč na revers, byla ze mne troska. Já si toto období, které mi zasáhlo hluboko do života, sice nepamatuji a mám ho vytěsněné hluboko do podvědomí, ale dnes vím, že to byl ten moment, který mi zasáhl do života a změnil jej tím, že mi jej zkomplikoval, zejména co se týče vztahů a důvěry do budoucna. Zažila jsem totiž obrovský pocit strachu, že se rodiče již nevrátí a že je nikdy neuvidím. A později, i když jsem dospívala a chápala, že to tak není, tak jsem nebyla schopna navázat důvěryhodný vztah. Opakovaně jsem se bála, že mi partner odejde, že mě opustí. Tím jsem ho odehnala, protože jsem jej neustále podezřívala, kontrolovala a bála jsem se. Vlastně samu sebe jsem absolutně neměla ráda, a to byl také krok k bulimii. Bulimie není vyloženě nemoc, je to psychické onemocnění a chování, které tíhne k závislostem a i jiné obdoby poruch příjmu potravy (záchvatové přejídání a vyvrhování, drastické diety, přehnané cvičení a hladovění) jsou obsedantně kompulzivní poruchy pramenící z toho, že k sobě nemáme lásku a respekt a své tělo nenávidíme. Duše je rozložená na tisíce kousků a my jsme k ní ztratili přístup a zaplňujeme se jídlem, protože se potřebujeme zaplnit pocitem lásky. Ale pocit lásky nám nikdo nemůže dát, jenom my sami. My ženy ten pocit lásky k sobě velmi postrádáme, proto tolik žen těmito poruchami trpí. Oddělily se od své duše a touží po lásce, ale nechápou, že tu lásku si mohou dát jen ony samy. A to je to nejtěžší v životě. Naučit se mít rády sebe samy, i když vás někdo opustil nebo vám celé dětství říkal, že jste ošklivé, neschopné a k ničemu…

Celý rozhovor s herečkou Vlastinou Svátkovou si můžete přečíst v čísle 4/2018.

Text: Daniela Fuxová, foto: Petra Klačková

Petra Klačková, fotografka
www.petraklackova.com

„Fotografuji nejraději pro mě zajímavé a inspirativní ženy a také ráda zachycuji momentky z lidských příběhů a partnerských a rodinných vztahů. Každého se snažím zachytit v jeho síle a a v té nejhezčí energii.
Žena, která mi řekne: „Nic neretušujte. Jsem to já se vším, co ke mně patří“,… je v mých očích ta nejsilnější. Ta žena, která přijímá svůj věk, vrásky a ostatní „nedokonalosti“ je zároveň i ta nejkrásnější.