PODZIMNÍ INVENTURA

A co tedy dělat, když nás přepadnou podzimní chmury? Je to nasnadě. Dobré ovoce spotřebujeme ho nebo zavaříme, špatné naopak protřídíme a zlikvidujeme. Stejně razantně bychom si měli počínat s depresivními, podzimními myšlenkami. Oddělit je od dobrých – ty s díky uskladníme ve svém vědomí – a ty nedobré vymazat, nepopřát jim sluchu, prostě je zlikvidovat. Měli bychom nicméně vědět něco o tom „nedobrém“. Už ve čtvrtém století řekl moudrý svatý Augustin, že zlo je nestvořené, to platí ovšem pro úhel pohledu, jaký nespatříme pouhýma očima. Jinak žijeme v dualitním světě, jin a jang, dvě strany téže mince. Náš pohled bývá zkreslený, a pak, přečasto se diametrálně liší od pohledu
souseda. Nejprostším příkladem je nedělní déšť, za který jsou tak vděčni zemědělci, ale výletníkům může zcela zhatit jejich sváteční plány.

Není tu univerzální recept, jak poznat čí pravda je lepší a čí zájem důležitější? To není, ale je tu neselhávající rada. K dobrému se nepřipoutejme a ze „zlého! se poučme. Čemu? Vděčnosti, skromnosti, trpělivosti, pokoře a důvěře.

V poslední době jsem slyšela pár moudrých hlav (jedním byl filmař Fero Fenič) v rozhlase či v televizi podotýkat spíš jen tak mimochodem, že se nám jako Čechům daří velmi dobře, ale bohužel nikdy nejsme spokojeni. Nadávat na poměry je věčně „in“. Vždy mne při tom napadá výrok jedné moudré ženy, která kdysi řekla: „Vezměme na sebe konečně zodpovědnost za své myšlenky. Vždyť ony tvoří náš život a my tvoříme je“. Vzdálili jsme se od tématu podzimu? Ne tak docela. Pro mne je podzim vždy spojen s tříděním zdravého a shnilého (ovoce i myšlení), se sklizní, s účtováním, s inventurou. Nezůstali jsme někomu dlužni? Ne peníze, spíše lásku, ochotu, přívětivost. Plaťme své dluhy, dokud je čas! A ještě pár slov ke sklizni.

Stává se nezřídka, že jsme zklamáni. Z toho, co jsme zaseli, nevzešlo právě to, co jsme očekávali. Třeba se ale překvapivě urodilo tam, kde jsme to nepředpokládali. Děkujme v obou případech, člověk nesklízí vždy tam, kde zasel.

Tak to bylo, je a bude, a tak děkujme za tolik dobrého, kterého se nám dostalo nezaslouženě, to jest nezaseto. Pamatujme, že Boží plány jsou zcela jiné než naše. Možná se nám zdá, že Boží mlýny melou tak pomalu, že se výsledku snad ani nedočkáme. A přece je to mlýnice ze všech nejjistější
a nejspravedlivější Posledních pár slov k inventuře. Patří k ní určitě čištění, oproštění, taková podzimní čistka. Od čeho? Od letních vzruchů a vášní, o nichž víme, jaké bloky dovedou ve vědomí vytvářet. Dokud ty neodejdou, není místa pro inspiraci. Čistěme své myšlenky důsledně a vytrvale, zbavíme se tak všech toxických energií. Neškodí si uvědomovat znova a znova, že Božství nás stvořilo „prázdné“, ničím nezatížené a nelimitované. To my sami zanášíme své vědomí balastem nejrůznějších zátěží a přítěží. Tak se neváhejme pustit do pořádného podzimního úklidu.

POHLED KUPŘEDU…
Slovo „podzim“ už v sobě nese, co je nad ním nebo před ním. Vzhledem k tomu, co je před námi, čeká se od nás jakási příprava, ochrana, zabezpečení. Naši předkové to brali skoro doslova. Chystali zásoby, protože byli někdy třeba sněhem odříznutí od světa na několik dní či dokonce týdnů. To nám dnes nehrozí, a tak by naše příprava asi měla mít jinou podobu. V příštích měsících budeme mít víc času na kulturu, a to je dobře. Jen aby ta kultura neskončila jen u televize nebo u počítače. K našim zásobám by neměla chybět užitečná četba. Názory na to, co je užitečné se ovšem různí. Tolik ale víme, že by nemělo jít o listování v časopisech pochybné úrovně, ani o depresivní četbu, jejíž autor vychází z ryze a výhradně materialistického hlediska. Knihy jsou myšlenky a o tom, jak se stavět k vlastním myšlenkám, už jsme toho řekli dost. Budeme potřebovat pozitivní energii, obzvláště ti, kdo jsou už příliš staří nebo pracovně přetíženi, než aby čerpali síly z potěšení zimních sportů nebo pobytu na horách. Je tu ovšem příležitost, za kterou nemusíme jezdit do hor ani k moři. Blaze těm, kdo se umějí ponořit do atmosféry adventu, příchodu Krista v nás.

Nemusíme být ani příliš nábožensky založeni, abychom dokázali v sobě prožívat zrození nového člověka. Ačkoli jde o věc psychiky nebo – chcete-li – duše, důsledky jsou zřetelně citelné i na těle a fyzické kondici.

S nadcházejícím podzimem dopřejme sobě i druhým poděkování za to, co nám dalo léto a důvěru ve výhledu do zimních měsíců. Vždyť už jen pár týdnů a naše země i s námi se začne zase obracet k blahodárnému slunci, ke světlu.

Text: Melánie Rybárová, foto: pixabay.com

Zaujal vás článek o podzimní inventuře? Tvoříme přátelské společenství podporující osobní rozvoj a zdravý životní styl.