POUŤ JAKO CESTA ZNOVUZROZENÍ

Text: Tomáš Gavlas, autor knihy KARLAZ — Cesta člověka.

POUŤ

Zabouchnout dveře od domu a vydat se hledat svou transformaci na několikatýdenní cestu do neznámého prostředí vyžaduje mnoho odvahy. Poutník odchází za hranice bezpečí, do neznámého prostředí. Každý den ho čekají desítky kilometrů, které musí překonat bez ohledu na výkyvy počasí. Jeho tvář může na cestě spalovat žár slunce, nebo ji bičovat mrazivé bouře. Musí se vypořádat s bolestmi a limity svého těla. Přijdou dny, kdy nebude vědět, kde přesně bude spát a jestli si bude moci zaopatřit zásoby jídla.

EVROPSKÝ FENOMÉN

Pouť jako kulturní fenomén existuje v Evropě již tisíce let. První poutníci putovali až do dalekého Jeruzaléma, aby na vlastní oči viděli místa, o kterých se dočetli v Bibli. Cesta to byla většinou dlouhá a velmi náročná. Významným poutním místem se později stal také Řím nebo Santiago de Compostela, kde jsou uloženy ostatky Sv. Jakuba staršího.

DŮLEŽITÉ JE ODEJÍT DO SAMOTY

Posílám tě na pouť, která vede do odlehlých míst. Do hlubokých lesů. K jezerům a řekám. Podél hran oceánu i přes duny pouští. K srdci džunglí a až na vrcholky nejvyšších skal. Do klášterů a jejich svatyní. Odejdeš, aby ses postavil čelem k základním skutečnostem života. K těm místům půjdeš sám, protože tato cesta je jen pro jednoho. Ti, kteří přibírají druhého, neodcházejí na pouť, ale na pouhý výlet. Ty, chlapče, odcházíš, aby ses setkal s mlčícím, který ti odhalí cíl. Půjdeš ve strachu i v bolesti. Spatříš vyjít plameny z hroudy kamení. Usedneš, aby ses naučil, co se naučit máš.

Budeš naslouchat stromu, který káže lesu i zvířatům. V dešti a mlze půjdeš posvátnými cestami. Prach ze své tváře smyješ vodou z fontány milenců. Mineš mnoho opuštěných pousteven a hle! Z prázdnoty přijde bohatost. Z ticha poznáš více než z klevetění a lidských slov. Celé měsíce nespatříš člověka. Uprostřed lesů najdeš dřevěný srub. Roztopíš kamna a v nejtemnější noci zaslechneš duchy, jak mluví. Ráno se vydáš dál. Lesem a okolo jezer. Ztratíš se v močálech, ale cizí stín tě vyvede ven.

Budeš přemýšlet. O rodině. O přátelích, které jsi dlouho neviděl. O lidech, kterým bys měl odpustit, a o těch, které bys sám měl požádat o odpuštění. Půjdeš v dešti. Ve větru. V zimě. V mlze. Půjdeš od rána do vyčerpání a zase znovu. Věci, které zažiješ, nebude možné popsat slovy, protože by tím ztratily všechnu svou krásu. Zastavíš se jen na jídlo nebo kvůli spánku. U cesty si ošetříš nohy. Budeš číst v písmech a slova proroků pohnou tvou myslí. Pochopíš. Vrátíš se do minulosti a vzpomeneš na staré dny. Budeš se snažit pochopit zrození a smrt.

Čtěte v Novém Fénixu 2/2020.