POZORNOST K SOBĚ

Jak vnímám pozornost k sobě ?

Vnímám ji nedílnou součástí sebe sama, svého vývoje. Přicházející příležitosti, které se stávají ději v životě a které hrubohmotně prožívám. Zmiňuji slovo hrubohmotně, protože cítím prožívání i na jemnohmotné úrovni.
Dnes je doba, kdy jsou někdy preferovány informace z jemnohmotných úrovní. Vnímám tam hlubokou propadlinu, protože není zdůrazňováno, že k informacím si musíme uvědomit, jak je důležité propojení fyzického těla a projevy člověka v hrubohmotném světě. Pozornost člověka je často vedena směrem ven a následně tak i jeho životní energie. Jedinec se pak může chytit do své vlastní pasti, protože vědomě na bázi energie podporuje něco jiného.

Pozornost k sobě neznamená, že člověk se stává uzavřený k okolí, protože přeci pracuje na sobě. Tak to nevnímám. Já to vnímám právě naopak. Člověk, který věnuje pozornost sobě, je ve stavu bdělosti a přítomnosti.
Tím, že si jedinec uvědomuje, uvědomuje si sám sebe a pak propojí uvědomění ve svém fyzickém těle. Dojde k propojení a pozornost vyslaná sama sobě se pak projeví v hrubohmotném vnímání, a tedy v životě člověka samotného.

Naše životy jsou různě barevné, jako podzimní listí. Je to barva života. Není barva, která by byla lepší či horší. Není barva, která by byla atraktivnější pro svůj barevný odstín. Tak jako podzimní listí má společný strom, tak podobně to mají lidé ve svých životech. Ať mají jakýkoliv pestrý život, tak podobně jako strom má listí , mají lidé vědomí. Stromy mají kořeny v Matce Zemi, tak i my lidé zde máme hrubohmotná těla a vědomí na planetě Zemi.

Z vyššího úrovňového vnímání žijeme Radostně a okolní svět a sami sebe máme poznávat a prožívat čistě a hravě jako malé děti, bez jakýkoliv vzorců.

V hrubohmotném světě nám do života přicházejí děje, které cítíme v životě. Jsme vedeni je otevřít, řešit, zamyslet se, proč se nám děje v životě konkrétní situace. Toto probíhá například formou vztahů – dítě a rodiče, partnerské vztahy, v zaměstnání nebo formou pocítění přes zdraví fyzického těla a následnými projevy.

Mně samotné nedávno přišel do života děj, který jsem si označila ve hmotném světě jako poznání. Pro mé pochopení a uvědomění se děj zobrazil jako s překážkou, s kterou jsem si nevěděla rady a byla nastavena jistá obtížnost pro zvládnutí. Nepoužívám slovo problém, ale pro lepší pochopení situace toto slovo použiji. V jemnohmotné úrovni jsem se dívala přes tunel, až jsem slyšela Duše, které tunelem prošly nebo použiji slovo jsou na půl cesty, kdy se už do fyzického těla nevrátí. Bylo mi sděleno, že člověk si pojmenovává slovem konkrétní věci a děje. Záleží, jaké člověk stvoří pojmenování, co stvoří slovy a jak se pak k ději staví. Bylo mi řečeno, že člověk vlastně sám často použije ke stvoření slovo problém ( nebo neřešitelná situace apod. ) a pak se tak k ději v životě staví. Máme se na danou věc či děj podívat jinak, nebo zvolit jiné pojmenování.

S láskou Petra

http://www.vnimani-jinak.estranky.cz/