Rozhovor s bylinkářem a karatistou LADISLAVEM KŘÍŽEM: VŮNI RŮŽE NEZMĚŘÍŠ
POCHÁZÍ ZE STARÉHO BYLINKÁŘSKÉHO RODU. JEHO PRAPŘEDEK VÁCLAV KŘÍŽ, PRAŽSKÝ MĚŠŤAN, BYL JEDNÍM ZE ZAKLADATELŮ BETLÉMSKÉ KAPLE. PŘEDNÁŠÍ FYTODIAGNOSTIKU NA UNIVERZITĚ NOVÉ DOBY.
Hana Poltikovičová 
Životním posláním Ladislava Kříže, který v srpnu oslaví své padesátiny, je kromě bylinek i karate. Založil Karate Do Fudokan Institut Praha a evidentně s láskou pečuje o své svěřence ve vlastní škole Karate Kříž. Je absolventem Fakulty tělovýchovy a sportu na Univerzitě Karlově se specializací na karate, nositelem 6. danu v karate, několikanásobným mistrem ČR, Evropy a vicemistrem světa. Při rozhovoru s ním vnímáte jasné přímé energie realisty, muže činu, a toho, komu se říká rovný férový chlap.
Jak jste zjistili, že váš prapředek Václav Kříž byl jedním ze zakladatelů Betlémské kaple?
V naší rodině se to tradovalo. Když zemřel můj otec v roce 2010 a měli jsme v rukou jeho osobní doklady, napadlo nás věc ověřit. Dohledali jsme fakta. Václav Kříž, pražský měšťan, věnoval pozemek na stavbu Betlémské kaple. Vedle něj stála budova, kterou daroval Karlově univerzitě za účelem zřízení koleje. Výstavbu Betlémské kaple i spolufinancoval.
Jak probíhalo vaše pronikání do světa bylinek a diagnózy?
U nás v rodině dostal každý ve čtyřech letech do rukou velkou virguli a učil se někde na stráni hledat vodu. Děti jsou čisté, jde jim to. Ať jsem dal do rukou virguli jakémukoli dítěti, fungovalo to. Dítě ji vezme a cítí vibrace. Když člověk získá od dětství cit v rukou, potom už není problém přejít na menší virguli a dělat fytodiagnostiku zdravotního stavu. Oproti bratru Robertovi, který byl vždycky klidnější a introvertnější, jsem však v dětství k virguli a bylinkám pociťoval velkou revoltu. Připadalo mi to jako středověk, tmářství, šarlatánství. Postavil jsem se k tomu tak, že když jsem Ameriku neviděl, nemůže existovat. Zlomilo se to někdy v patnácti letech.
„KDYŽ NĚCO NEZNÁM, NEZNAMENÁ TO, ŽE TO NEEXISTUJE.“
Celý článek najdete v časopise Nový Fénix 7-8/2019.
Začal jsem o tom s tátou hovořit, používat virguli a učit se od něj o bylinkách. V té době jsem došel k závěru, že to úplná blbost asi není. Přispělo k tomu i karate, které jsem začal cvičit ve čtrnácti letech. Pracuje se tam s mentální energií, a když máte dobré vedení, může se vám rozšířit obzor, čerpáte více energie, stoupá vám sebevědomí, získáváte jistotu, a určité schopnosti můžete podpořit. Karate přispělo k tomu, že jsem pochopil tátova slova: když něco neznám, neznamená to, že to neexistuje. …..
Text: Hana Poltikovičová, publicistka, Foto: Hana a Viliam Poltikovičovi
