ROZHOVOR S PETREM CASANOVOU – Život nám dává lekce tak dlouho, dokud se nepoučíme

A pak se bude muset nějaký virus zase vrátit. To je příběh člověka, se kterým celá příroda počítá. Život je jednoduchý: opakuje nám každou lekci tak dlouho, dokud se neponaučíme.

Původní profesí jste novinář, pak jste začal psát knihy o vztazích a psychologii a nakonec jste založil poradensko-psychologický web, proč?

Jako novináře mě zajímal každý, kdo v něčem vyniká, nebojí se jít mimo dav, překonávat svůj strach, pracovat se svými chybami a rozvíjet své dovednosti. Oblast mi byla lhostejná. Tak se stalo, že jsem začal potkávat hodně bohaté a úspěšné lidi. A viděl jsem, že jejich úspěch není jen bílý, ale je v něm i spousta problémů. Například bohatí lidé, velmi úspěšní podnikatelé, měli často rozložené rodinné vztahy. Bylo to tím, že veškerou energii, čas a mentální kapacitu věnovali soustředění na byznys. Proto také byli úspěšní. Oni se prostě změnili ve vodní trysku nebo laserový paprsek.

Ve vypjatých okamžicích se lidem často mění a přeskládávají hodnoty. Myslíte si, že se to může stát i po současné krizi?

Každá krize, včetně této, nám dopřává dar rozlišení. Člověk potřebuje onemocnět, aby si začal vážit zdraví. Potřebuje ztratit člověka, aby si uvědomil jeho hodnotu. Lidé nepochybně své hodnoty přeskládají, ale stejně nepochybně jim časem znovu otrne. Až virus odejde, přestanou si opět vážit zdraví a dodržovat hygienické návyky. A pak se bude muset nějaký virus zase vrátit. To je příběh člověka, se kterým celá příroda počítá. Proto se pohybuje v neustálých změnách. Život je vlastně jednoduchý: Opakuje nám každou lekci tak dlouho, dokud se neponaučíme.

Celý rozhovor najdete v dvojčísle Nového Fénixu 5-6/2020.

Často píšete o vztazích, nejen milostných a partnerských, ale i o rodičovských. Opakují dnešní rodiče chyby předchozích generací?

Je to individuální. Když běží výuka, každé pondělí chodím do základních škol. Mám tam předměty, které osnovy neznají. Moje předměty se jmenují Sebedůvěra, Láska nebo Překonávání chyb. Často s dětmi začínám tak, že jim rozdám papíry a chci, aby na jednu stranu napsaly všechny své přednosti. Koukají po sobě, mají problém napsat jednu jedinou. Když ale chci, aby napsaly své nedostatky, jeden papír jim nestačí. To jen ukazuje, co jim kdo vkládá do hlavy, a také proč je v dnešní době historicky největší počet klinicky diagnostikovaných depresí u čtrnáctiletých dětí.

V době, kdy píšu tyto otázky, je Česko v karanténě. Myslíte si, že tuto dobu, kdy se změnila většina našich zvyků, můžeme pro sebe nějakým způsobem využít? Jak?

Zastavit se a zamyslet se. Mnoho lidí trpělo syndromem tunelového vidění. Každá krize je příležitost nabrat odstup a nadhled. Uvědomit si, jestli opravdu žijeme tak, jak je správné, a teď nemluvím jen o nějaké všeobecné etice a morálce, ale zda žijeme i v souladu se svým Já.

Text: Petra Martínková, foto: Robert Tichý