ROZHOVOR S VILIAMEM POLTIKOVIČEM: V KOLÉBCE VÚDÚ V ZÁPADNÍ AFRICE

Pobřeží Guinejského zálivu v západní Africe se říká „pobřeží otroků“ – právě odsud jich bylo kdysi vyvezeno do světa 15 až 50 milionů. Oblast se také nazývá Zátoka smrti bílého muže – to pro nebývale rozšířenou malárii, žlutou zimnici, hojně zde žijící škorpióny a jedovaté hady, včetně mamby černé…

ROZHOVOR S VILIAMEM POLTIKOVIČEM: V KOLÉBCE VÚDÚ V ZÁPADNÍ AFRICE

Právě zde Viliam Poltikovič hledal inspiraci a ty pravé záběry pro svůj nejnovější projekt, film o tématu společnosti málo známém až téměř tabuizovaném, o šamanismu. Nacházejí se zde nádherné přírodní scenérie, bizarní skalní útvary, čarokrásné dech beroucí baobaby.

„Ženy i malé holčičky si vytvářejí úžasné účesy, do složitých copánků vplétají umělé vlasy, stuhy, nejrůznější ozdoby. Jsou to účesy ladné, elegantní i rozverné, kdy z hlavy trčí copánky jak antény. I v těch nejmenších vesničkách bývá minimálně jedno kadeřnictví,“ líčí Viliam Poltikovič. „Jsem zvyklý z Indie, jak bravurně nosí ženy na hlavách kbelíky s maltou či štosy cihel, ale byl jsem překvapen množstvím nákladu na hlavách žen afrických.“ Na pobřeží Guinejského zálivu leží státy, kterým dnes říkáme Benin a Togo, a právě zde kdysi vzniklo vúdú*) – v řeči místních „skrytý duch“.

Horko. Prach. Hliněné vesničky stavěné jako pevnosti či labyrinty, splývající s krajinou. Pestré kořeněné jídlo. Úchvatné fazole se zeleninou. Báječné pečené banány s arašídovou omáčkou. Výtečné palmové víno. Kováři zpracovávající železo jak před tisíciletími – vyrábějí rituální masky, umí přivolat zemědělcům déšť a provádět speciální obřady. Jsou zvláštní kastou. Rytmus, barvy, tanec. A nádherné úsměvy.

Proč jsi natáčel zrovna v západní Africe a které země jste navštívili?
Velice rád jsem přijal nabídku brněnského dobrodruha Rudy Švaříčka cestovat do míst, kde je původní animismus**) stále živý. Navštívili jsme Ghanu, Benin, Togo, Burkinu Faso a Mali. Do připravovaného filmu o šamanismu, kde mám již materiál z Asie a Jižní Ameriky, jsem natočil zajímavé obřady a rozhovory především v Beninu a Togu, kolébce vúdú.

PŘEDPLAŤTE SI ČASOPIS NOVÝ FÉNIX ZDE.

K ROČNÍMU PŘEDPLATNÉMU MAGNETKA MANDALY HOJNOST ZDARMA!

Podařilo se vám dostat ke skutečným šamanům?
Ano. Měli jsme štěstí na skvělé místní průvodce. Erik, průvodce v Beninu, byl sám zasvěcen do vúdú, takže věděl, kam nás zavést, a dokonce nám zprostředkoval přijetí u velekněze Beninu. Navíc jsme se pohybovali v místech, kam běloši nejezdí, takže na šamanské kejklování pro turisty jsme nenarazili. Mnohde musely matky uklidňovat své nejmenší děti, protože když nás spatřily, rozplakaly se – s bílými bubáky přišly do kontaktu asi poprvé.

Můžeš nám svět vúdú přiblížit?
V animismu je vše živé, vše má duši – „animu“. Ať je to kámen, strom, zvíře atd. Kněží vúdú s těmito duchy komunikují a využívají je pro život společenství. Když je zapotřebí deště, komunikují s duchy vody, když například chtějí předvídat budoucnost, kontaktují se s duchy předků atd. Přes tato napojení léčí, překonávají těžkosti, pomáhají vzájemné komunikaci. Paralelně s tím se rozvíjí i černá magie, kdy dokážou na dálku ublížit, přivolat komplikace, nemoc, smrt. Černá magie se zde nejvíce rozvíjí v období otrokářství, kdy lidé zažívali veliké utrpení a cítili potřebu se bránit. Právě z Beninu a Toga se vúdú prostřednictvím otroků rozšířilo zejména na Haiti, v podobě santéria žije na Kubě a Portoriku, a dostalo se i do Brazílie…

Text: Hana Poltikovičová
Foto: Viliam Poltikovič

ZAUJAL VÁS ROZHOVOR S VILIAMEM POLITOKOVIČEM? PŘEČTĚTE SI JEJ CELÝ V BŘEZNOVÉM ČÍSLE NOVÉHO FÉNIXE 3/2019.