ROZHOVOR SE ŽIARISLAVEM: KLÍČ K DUCHOVNÍ KULTUŘE SLOVANŮ

Žiarislave, věnujete se vedomectvu a vzkříšení slovanských kořenů? Dokonce i název jednoho z vašich hudebních CD je Návrat Slovenov?
A takový je i název knihy Návrat Slovenov v duchu a slove. Zaobírám se původní duchovní kulturou Slovanů a jejich duchovními dějinami a to je velmi široký pojem. V principu mnoho současných věd se tímto rovněž zabývá, například etnologie, antropologie, religionistika. Duchovní kultura Slovanů je velmi široký pojem, patří sem způsob vnímání světa, způsob hospodaření, vnímání duchovních sil anebo vnímání duší jiných – živočišných i rostlinných druhů, uctívání posvátných živlů. Zasloužilo by to i samostatnou instituci, která by se tím zabývala, i když například Akademie věd se také některých těchto témat dotýká. Po roce 1989 jezdilo na Slovensko a do Čech množství lidí, kteří přinášeli správy o různých kulturách v cizině. Jezdili sem lidé od tibetských mnichů, vydávaly se tu knihy Zenu, pronikaly sem i některé prvky indických, indiánských kultur, a dokonce se i některé evropské kultury, jako například keltská nebo vikingská, se těšily velké pozornosti… A do toho všeho prosakovalo New age. U nás se však nikdo nezaobíral naší původní duchovní kulturou pořádně a ani se nikdo nevěnoval spisům, které se zachovaly, a ani tou kulturou nežili a nerealizovali ji. Říkal jsem si, kolik lidí ve světě se stará o svou kulturu, ale jen u nás se to přehlíží a nikdo se jí dostatečně nevěnuje.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se do tématu slovanství tak ponořil, že se mu nejen věnujete, ale jej i žijete?
Od mala jsem se doma v rodině setkával s prvky lidového léčitelství. V naší rodině to bylo tak, že když se narodilo dítě, tak ho umyli a tu vodu vylili obřadně pod strom. Projev původního duchovna se mi prolíná od mého narození. Prababička byla vědma, bylinářka, vykonávala očistné a duchovní obřady a vykuřování a já jsem to měl chuť nejen uskutečňovat, ale o tom přirozeně po čase i psát. Již v roce 1995 jsem uveřejnil první 12dílný seriál v tisku pod názvem Návrat Slovenov, který vyšel po dvou letech i knižně a v roce 2014 v rozšířené podobě s názvem Návrat Slovenov v duchu a slove. Zároveň jsem se od začátku vědomecké stezky zajímal o původní hudební nástroje, vyráběl je, nejdříve o píšťaly a to i koncovky. Žil jsem tehdy ještě ve městě, kde jsem duchovně dost rozjímal a k tomu hrál na koncovku (starý lidový nástroj – bezdírová píšťala z bezového dřeva). Hru na koncovku jsem vyučoval, jako samouk jsem se doučil hře na housle a začal jsem vyučovat i zpěvy a tance. V té době již lidé méně zpívali, protože zpěv nahradila reprodukovaná hudba z magnetofonů. I proto jsem začal na Slovensku podporovat kulturu v původní formě. Šil jsem si oděvy podle dávných vzorů, i s použitím tvořivosti. Dnes se již naštěstí znovu prvky z krojů začínají používat na oblečení, aby připomněly původní hodnoty.

RÁDI BYSTE ČETLI VÍCE PODOBNÝCH ČLÁNKŮ? PŘEDPLAŤTE SI ČASOPIS NOVÝ FÉNIX ZDE.

K ROČNÍMU PŘEDPLATNÉMU MAGNETKA MANDALY HOJNOST ZDARMA!

A co byl takový zlom?
Byl jsem ateisticky vychovaný, žádnou vyloženě duchovní výchovu jsem neměl. Jako 17letý jsem měl duchovní vidění. V bdělém stavu se mi zjevila moje prababička – která se za svého života věnovala přírodnímu léčitelství. Hrklo ve mně, říkal jsem si, vždyť zemřela při mém narození, ve skutečnosti jsem ji nikdy neviděl! A tímto viděním, tímto zážitkem jsem se na „vlastní oči“ přesvědčil o existenci duchovního světa. A také jsem zjistil, že přesně ty věci, které dělám já a vždy jsem je dělal při očistě domu, při léčení lidí a při obřadním vykuřování, tak je tak dělala i ona. Později následoval řetězec příhod, některé na pomezí života, jakoby nějaká duchovní síla nutila člověka měnit svůj život. Tyto události mě přivedly na hranici světa tělesného a duchovního. Soustavnými cvičeními jsem se naučil po této hranici hýbat a postupně se v tomto světě udomácnil. Člověk by měl znát své dějiny, svou rodinu a předky aspoň v rámci toho, co je možné, protože když je pochopí, tak díky tomu může přece pochopit lépe i sám sebe. Mnoho z toho, co v sobě máme, máme po předcích. My vytváříme jen propojení zpráv a vzorců chování. A tím, že jednotlivé prvky, které v sobě máme, propojujeme jinak, vytváříme nové vzory. Jako na výšivce. Ale ten vzor vždy vychází z toho, co už jsme viděli nebo zdědili. Pro to, abychom pochopili tu bytost v sobě, je dobré pochopit své rodiče a prarodiče. A stejně tak je důležité vnímat kulturu, protože kultura se ze dne na den nerodí, ale vždy roste z toho, čím byla před tím, než se stala tou, jaká je. Nehovořím doslova o nějaké jediné původní kultuře, ale o původních kulturách, protože v slovanské společnosti byla vedle náboženské i kultura vědomecká.

CELÝ ROZHOVOR SE ŽIARLISLAVEM NAJDETE V KVĚTNOVÉM ČÍSLE NOVÉHO FÉNIXE 5/2019.

Text: Daniela Fuxová
Foto: archiv Žiarislava