ROZHOVOR: ŽENA, KTERÁ PROPOJUJE SVĚTY
TĚŽKO SE DEFINUJE, JAKOU PROFESI MÁ MONIKA MICHAELOVÁ. ŘÍKÁ O SOBĚ, ŽE TVOŘÍ MOSTY MEZI SRDCEM SVĚTA A SRDCEM EVROPY. PŘINÁŠÍ ODKAZ DOMORODÉHO KMENE Z LATINSKÉ AMERIKY PRO NAŠI SOUČASNOU SPOLEČNOST, TVOŘENOU LIDMI, KTEŘÍ JSOU PŘIPRAVENI VE SVÉM ŽIVOTĚ NA POSUN A UČENÍ.
Michala Jendruchová 
Kudy vedla vaše cesta do světa domorodých kmenů předkolumbovské éry?
Pátrala jsem po svých kořenech, a tak jsem se v roce 2010 ocitla v Brazílii, kde žila moje prateta. Probouzelo se ve mně totiž cosi, co volalo po spojení s lidmi stejného druhu. Tenkrát jsem o domorodých kmenech Latinské Ameriky nic nevěděla. Spíš mi dělalo starosti to, kam směřuje svět a jak se dostává čím dál rychleji do nerovnováhy. Dalo by se říct, že jsem vnímala krizi lidství a hledala jsem místo, kde ještě lidé žijí jednoduše a šťastně. Na sever Kolumbie do hor Sierra Nevada jsem se pak dostala spolu s učitelem a léčitelem široké rodiny lidí Uaí. Říká se, že Uaí jsou desátými potomky matky země a v domorodé mytologii jsou to synovci a neteře černého jaguára. A tam jsem také
Jak se vám podařilo propojit se s domorodci?
To je dlouhý proces, který začal ve snech. Domorodí lidé mají jiné vnímání světa, než je naše, a nelze vysvětlit slovy. Je to spíš věc srdce a vnímání skrze snovou realitu. Propojilo se naše vnitřní cítění a já jsem získala jejich důvěru. Od té doby jsem na cestě s domorodci všude a pořád. Oni žijí v severní Kolumbii, v horách Sierra Nevada. Říkají, že je to srdce světa a ví, co tím myslí. My žijeme v srdci Evropy. Víme však, co to znamená, když to někdy vyslovíme? Já jsem s touto otázkou prožila nejedno dobrodružství. Vždycky se to dotýkalo práce s vodou. Ať už to byla ceremonie usmíření národů u rozvodí na Šumavě, účast na mezinárodní konferenci o ochraně vod, kde jsme spolu s Kogi vysadili 200 stromů u pramenů velké řeky… Voda je to, na co Kogi poukazují.
Můžete nám práci s vodou přiblížit?
Když jsem se do „rodiny“ Kogi v roce 2016 na základě jejich pozvání vrátila, přivezla jsem s sebou vzorky vody z 21 míst v České republice. Posbírali jsme vodu z různých pramenů, potoků, řek a vodních nádrží. Přivezla jsem poselství stovek lidí z České republiky, kteří si přejí, aby naše země byla prostorem míru a klidu. Posvátným územím, které je současně rozvodím pro celou Evropu, tedy obrazně je skutečně srdcem našeho kontinentu. Přírodní národy, jako jsou Kogi, nás učí, jak se o vodu a zemi můžeme postarat ne jako o hospodářskou komoditu, ale jako o náš domov a přírodní bohatství.
CELÝ ROZHOVOR S MONIKOU MICHAELOVOU NAJDETE V ČERVNOVÉM VYDÁNÍ NOVÉHO FÉNIXE 6/2019.
Text: Michala Jendruchová, foto: archiv Moniky Michaelové
