Šamanský buben přítel a pomocník

Lidé přijímali duchovní vedení přímo od Zdroje (Stvořitele, Vesmíru, Kosmického Vědomí, Boha…) a řídili se jím v každodenním životě.

Časem lidé začali klást větší důraz na informace související s jejich fyzickými potřebami, a tím postupně ztratili kontakt se svojí duchovní podstatou. Tak se narušily komunikační systémy určené ke spojení lidstva s vyššími principy života a správným vývojem. Lidé tak vstoupili do světa iluzí ovládaných strachem, citovými turbulencemi a válkami, odcizili se přírodě, vypadli z rytmu života a přestali přijímat pomoc z duchovního světa a duchovně růst.

Tato situace vyvolává stále více intenzivní potřebu změny. Naštěstí máme od pradávných časů k dispozici mocného pomocníka, a tím je buben. Některé národy se od něj nikdy zcela neodloučily, jiné se k němu začínají po dlouhé době navracet, často z potřeby vrátit do svého života chybějící duchovní rozměr.

Například Indián z kmene Siouxů Black Elk popisuje, jak Indiáni vnímají buben: „Buben je posvátný, jeho kulatý tvar představuje celý vesmír a jeho stálý rytmus je puls srdce, které tluče jeho středu. Jeho zvuky nás probouzejí a pomáhají nám pochopit tajemství a moc všech věcí.“

Naše mnohaleté zkušenosti mu dávají za pravdu, řeč bubnu je velice jednoduchá a pomáhá vnímat věci takové, jaké jsou. Tím spíše, že na buben umí hrát všichni, i když to možná ještě nikdy nezkusili.

Buben probouzí jen to, co v člověku vždy bylo. Rezonující hlas bubnu vyjadřuje základní rytmické vzorce pozorované člověkem v přírodě – čtyři roční období, tep srdce, příliv a odliv a další. Rytmus je univerzálním jazykem života a není-li přítomen, vyhledáváme ho, protože je nám vždy příjemný. Rytmy bubnu pokrývají celou škálu lidských pocitů a umožňují jejich uspokojivé vyjádření. Také blahodárně podporují naši duchovní zkušenost. Člověk se stává uvolněnější a dává zřetelněji najevo své pocity. Mnozí lidé v sobě zadržují tak dlouho své emoce, až je sami přestanou vnímat. Všechny způsoby vytěsnění pocitů zapříčiňují problémy v životě v podobě nemocí nebo neschopností vztahů. Dalším důvodem pro napětí v těle může být určitý druh nutkání k sebekontrole. Bubnování pocity znova osvobozuje. Učíme se znovu plakat, smát se, zpívat, vzdát se kontroly a rozpoznat, kde jsou hlubokosáhlé duševní bolesti, které je třeba uzdravit. Jejich poznání je prvním krokem ke zlepšení.

Zvuk bubnu zaujme naši pozornost a umožní naší mysli, aby putovala svobodněji. Když během bubnování nasloucháme, přechází tělo jakoby samovolně do hluboce uvolněného stavu. Podvědomí přejímá postupně vládu nad tělem a může vyvolat různé asociace, vize a také hluboké léčení. Bubnující někdy pociťují cukání, teplo, dojetí, příliv emocí, mravenčení a často také dochází ke kontaktu s duchovním světem. Díky bubnování se člověk dostává do souladu se sebou samým i s okolím. Tělo se otevírá přirozeným a životně prospěšným rytmům, stáváme se totožnými s rytmem prapůvodním, který pulzuje vším, co existuje, přesahujeme čas a prostor.

Tep bubnu synchronizuje obě mozkové polokoule. Jakmile začnou naše hemisféry pracovat harmonicky, dojde ke změně fyziologie mozkových vln do fází vyššího vědomí. Podle vědeckých výzkumů rytmické bubnování aktivuje mnoho senzorických a motorických korových center mozku, které při běžné činnosti nejsou využity, spouští vyplavení endorfinů a dopaminů z mozku. Zároveň se sjednocuje mužská a ženská energie v člověku v jedinou, vitální „životní sílu“, tmel, který drží život pohromadě.

Bubnování zvyšuje frekvence, na kterých vibrujeme, a tak se vzdalujeme od pomalejších vibrací vzteku, viny a strachu a odstraňujeme bloky. Když lidé bubnují společně, postupně se jejich mozkové frekvence slaďují na jednu úroveň. Díky tomuto fenoménu se používaly bubny ve všech kmenových kulturách před přijetím důležitých rozhodnutí, při přechodových rituálech či předtím, než se muži vydali do boje nebo na lov.

V moderním pojetí se bubny opět vracejí na scénu – bubnuje se na největších konferencích světa i v nejluxusnějších hotelích, či v rámci takzvaného „team buildingu“, kdy se všichni zúčastnění dostávají na jednu vlnu, přesto, že každý hraje sám za sebe. Jsou potom lépe naladěni pro úspěšné splnění společných úkolů, potom jde vlastně o komunikaci na vyšší úrovni.

Bubnování s dalšími lidmi v kruhu je většinou jednohlasné, rytmus bývá zúčastněnými intuitivně střídán a individuální energie jednotlivých bubnů se sjednocují v mocnou sílu, několikanásobně přesahující jejich prostý součet. Této energii se můžeme otevřít a plně ji procítit. Obvykle se dostavuje obrovská radost a zároveň se tím rozpouštějí některé blokády. Navíc tyto energie čistí prostor kolem.

Bubnování může také prospět partnerskému vztahu. Když vznikne napětí, pomůže ho improvizace s bubnem uvolnit a posílit společný život. Tímto hravým způsobem je tak uvolněna nálada a lidé se vzájemně učí druhému porozumět, přijmout ho a nechat se jím inspirovat.

Při bubnování neexistují žádné „nejlepší“ nebo „správné“ tempo ani rytmus, protože každému vyhovují u různých příležitostí jiné. Individuální prožívání zůstává zachováno podle svobodné vůle bubnujících. Mezi paličkou a bubnem proudí harmonická energie (životní síla nebo vůle), je dobré otevřít se pocitům.

Každý člověk, který se narodil na planetu Zemi, zde má splnit určitý individuální úkol, který musí vykonat opravdu jen on sám a nikdo jiný. Tento konkrétní úkol představuje jeden dílek v mozaice skládané z úkolů všech lidí, a pokud nedojde k jeho naplnění, je to na úkor nejen jeho samého, ale i celé společnosti. Někdy můžeme mít pocit, že se na nás valí příliš mnoho problémů, které nám zpočátku připadají nad naše síly. Naštěstí pro nás ve Vesmírném řádu neřešitelné problémy vlastně neexistují. Je třeba si uvědomit svoji zodpovědnost za vlastní život, problém přijmout, rozhodnout se pro jeho řešení a činorodostí ho začít řešit. Máme mnoho možností a jednou z nich je právě také bubnování a Buben – Přítel a Pomocník.

Čerpáno z knih:

• Šamanské bubny – Michael Drake (Synergie, 1996)
• Šamanské léčivé bubnování – Junghee Jang & Mark Hosak (Fontána, 2010)
• Trhák – Jiří Vokáč Čmolík (Inner Winner, 2013)
• Šamanské léčení – Fried Proemer (Pragma, 1996)
• Keltský šaman – John Matthews (Alternativa, 1995)
• Živá tradice druidů – Emma Restall Orr (Eminent, 2006)
• Karmická učebnice I. – Bohumila Truhlářová (Fontána, 2002)

Text a foto: Milena Moucha Kročáková