SYMBOLIKA BÁJNÉHO PTÁKA FÉNIXE ODRÁŽÍ FUNKCI SYSTÉMU UNIVERSA

Tak to mnozí z nás z obecné vzdělanosti známe, ale jen málokdo si uvědomuje, že tato symbolika má svůj základ v dokonalosti Systému Universa a života v něm. Poznání této skutečnosti v základních souvislostech existující reality, dosud zastíněné vědeckým a společenským materializmem, je velice aktuální. Přišel čas, abychom se na úrovni vzdělanosti současného člověka dozvěděli objektivní odpovědi na dávné a dosud nezodpovězené otázky: „Kdo jsem, odkud přicházím a kam směřuji?“

 To je jeden z důvodů, proč se nám lidem dostává v současnosti poselství ucelených informací z „Druhé strany“ o tom, jaká je skutečná podstata světa a co z toho vyplývá pro orientaci bytí člověka v současné a budoucí společnosti. Pokusme se alespoň v tom nejzákladnějším přiblížení nastínit, proč a v jakém procesním režimu existuje Universum (vesmír), jaký je původ a účel hmotného života, kdo vlastně jsme my lidé, zda je naše nezaměnitelné „já“ věčné, kam směřuje přirozený běh světa a kdo je Tvůrcem této velkolepé skutečnosti. Dostane se nám poznání, že Universum není rozpínající se útvar po „velkém třesku“, ale že je ohraničené s dokonalým vnitřním Systémem, založeným jeho Tvůrcem na principu polarity mezi Nehmotou a hmotou.

Co je to Nehmota

Základní nástroj Božího Tvůrce pro zformování a řízení Universa. Hmotně neuchopitelná, neměřitelná, neovladatelná a lidskými smysly nevnímatelná substance. To je důvod, proč se její poznávání zcela vymyká hmotným metodám současné materialistické vědy, která si to zjednodušila tím, že existenci Nehmoty neuznává a snaží se dokázat původ vesmíru a přírodních zákonů pouze ve hmotě. Dosud panující hmotný dogmatizmus je tedy zúženým, deformovaným a omezujícím východiskem poznávacího procesu soudobé materialistické vědy, což vede k mnoha omylům v praxi současného člověka a společnosti.

Nehmota je základním mediem vesmíru organizovaném na polaritním principu, tj. na vzájemném porovnávání protikladů, které se vzájemně vymezují v proporcích své přítomnosti a vlastností. Funkcí celostní (nečásticové), ve svých vlastnostech neměnné Nehmoty je formovat částicovou hmotu v polaritně vymezeném prostoru. To je podstatou procesní dynamiky vesmíru a jeho cirkulačního režimu, se současnou existencí a opakovatelností všech stavů tam přítomné hmoty. Přestože si nemůžeme Nehmotu konkrétněji představit, je důležité vědět, že je vůči hmotě v řídícím postavení. Je podstatou všeho hmotného ve vesmíru, také prvotním zdrojem Energie v režimu „perpetuum mobile“, takže i Energie veškeré živé hmoty (fauny i flóry) včetně hmotných těl nás lidí.

Spojování vesmíru s jeho blíže nedefinovatelným Božím Tvůrcem je pro oficiální vědu a také pro mnoho dalších lidí současné společnosti nevědecké, nepřijatelné a je spojováno s církevně vnímaným náboženstvím. Stačí si uvědomit, že považujeme za samozřejmost, že každý výrobek či dílo má svého tvůrce-původce, který jím sledoval svůj určitý záměr, ale příroda, či dokonce obrovský vesmír ve své složitosti a přesnosti opakovaných stavů jako by mohly vzniknout samy od sebe. Je to výmluvný důsledek celoživotního materialistického deformování názorové hladiny současného člověka.

Kdo je Nehmotná bytost?

Základní Boží vlastností je šíření nekonečného dobra, lásky a porozumění pro druhé. Bůh byl ale v jediném existujícím Jsoucnu prostředí Absolutna osamocen, proto pojal záměr utvořit Nehmotné bytosti – Tvořivé Duchy, kteří budou jeho společníky. Nejprve stvořil první sobě rovnou Nehmotnou bytost – Stvořitele, na kterého přenesl některé své vlastnosti potřebné k uskutečnění svého záměru. Nebyl by pro něho problém zformovat i další podobné bytosti, ale tyto bytosti by nedosáhly vlastností svého Tvůrce svobodným vývojem. Universum (vesmír) je tedy zformované prostředí pro vývoj Nehmotných bytostí – Tvořivých Duchů, kteří procházejí dlouhodobým vývojovým procesem v Nehmotném prostředí a ve hmotném prostředí Universa jako lidé, aby v konečné fázi dosáhli kvality společníků svého Stvořitele. Nutno podotknout, že Nehmotné bytosti vstupem do hmotného těla ztrácejí přístup k dosud nabytým znalostem a musí se nadále rozhodovat pouze na základě svých dosažených kvalit.

Nehmotná bytost – Tvořivý Duch je specificky zformovaná Prvosubstance (druh Nehmoty), která vstupuje do těla člověka při jeho narození a odchází z něho v okamžiku jeho smrti. Tvořivý Duch je ze své Nehmotné podstaty věčný. V záměru Božího Tvůrce svobodně tříbí svou kvalitu v protikladech hmotného prostředí, učí se rozpoznávat podstatu dobra a polaritně opačného zla, a to v mnoha životech, pokaždé jako jiný člověk.

 Co je neživá a živá hmota?

Dostáváme se k vysvětlení zásadního rozdílu mezi neživou a živou přírodou. Živá hmota je sice zformována ze stejné neživé atomární hmoty, ale každá z těchto kategorií je řízena zcela odlišnými Nehmotnými programy, které předávají do hmoty odpovídající Informace.

Pro neživou (anorganickou) hmotu, její vlastnosti a cirkulaci v procesu prostorového soustřeďování, platí jednotný program Nehmotných řídících impulsů v celém Systému Universa. Oživení hmoty je umožněno specifickými Nehmotnými programy. Každý druh, jak flóry, tak i fauny má svůj specifický program, který ovlivňuje formování hmoty živého organizmu. Je pochopitelné, že nejsložitější byl utvořen pro funkce těla člověka. Program musí zajišťovat jednak nevědomé funkce organizmu (růst, obnovu a ochranu před vnějšími narušiteli), jednak musí mít vlastnosti umožňující Nehmotné bytosti ve hmotném těle komunikaci s vnějším prostředím a vlastní kreativní činnost (myšlení a uvědomování si sama sebe).

Teorie vývoje druhů života je výmyslem z neznalosti jeho podstaty. Živý organizmus řízený Nehmotným druhovým programem (NDP) se může pouze přizpůsobovat hmotnému prostředí, nikoliv se změnit na jiný druh. Existence druhů života je cílená a postupně na planetě života zaváděná, aby byly zajištěny odpovídající a vyrovnané bilanční hmotné vztahy pro existenci těla člověka. To je z funkčního hlediska hmotným obalem pro působnost Tvořivého Ducha ve hmotném prostředí, kde se projevuje vědomým myšlením a jednáním v rámci svého poslání v Systému.

Dnešní věda ignoruje Nehmotu

Odmítání existence Nehmoty a její ignorance, jak je to vlastní materialistickému krédu současné vědy, je neznalým zkreslováním podstaty a účelu existujícího reálného světa. V oblastech hmotné techniky se tyto nekomplexní znalosti zatím příliš neprojevují, neboť průběžně Nehmotou vkládané vlastnosti do hmoty neživé přírody jsou dlouhodobě neměnné. Také procesy formování hmoty a její vlastnosti v jiných částech vesmíru jsou odlišné než na Zemi, tak to vyplývá z principů Systému Universa.

Moderní věda, v důsledku tohoto dosud nepřekonaného hmotného dogma, nemůže rozpoznat, kde končí její poznávací možnosti a kde je nucena pouze spekulovat. Současného člověka tak ponechává v neznalosti dokonce i co se jeho vlastní podstaty a smyslu existence týče.

Systém Universa a jeho účel, jako prostředí pro vývoj věčné tvořivé Duchovní podstaty každého člověka, nikdy neumožní, abychom jako lidé ovládali řídící Nehmotné síly. Nabízí se nám ale ucelené základní znalosti, abychom smysluplněji orientovali naše myšlení a jednání. Tyto dosud neznámé poznatky jsou nám nikoliv náhodou sdělovány v současném civilizačním stádiu, abychom lépe než dosud nakládali s dostupnou hmotnou technikou a vlastním zdravím, abychom pochopili sami sebe a smysl každého lidského života.

Proč nám chybí morálka

Je to dáno všestranně působící materialistickou výchovou člověka, který hledá uspokojení v symbolech hmotného blaha. Tyto obecně působící vlivy jsou založeny již tržní ekonomikou ovládající vztahy ve vyspělé společnosti a z toho vyplývající hmotnou technikou, jejíž dostupnost není v souladu s dosaženou Duchovní úrovní většiny lidí. Metody ekonomických subjektů směrují většinu společnosti do pozice nevědomých vykonavatelů jejich ziskových zájmů. To vše posiluje v člověku sobeckost, touhu mít víc, nebo se alespoň vyrovnat těm obdivovaným.

Principy, vložené Tvůrcem do Universa, a proto i do podstaty nás lidí, sledují ale opačné cíle. V každé době, kdy vývoj společnosti dospívá do stadia překročení kritického mezí, projeví se regulační působení Systému Tvůrce. To je základní důvod, proč jsou tyto netradiční a bezprecedentní poznatky cíleně směrovány „Druhou stranou“ do současné společnosti a proč se je snažím se svými přáteli ve svých autorských knihách „Svět je jinak“ a „Sdělení Druhé strany“, a rovněž i dalšími aktivitami rozšiřovat (www.svetjejinak.cz).

Existují jednoduché odpovědi

Informace o Systému Universa, o existenci Nehmotných bytostí, obdobně také o smyslu života člověka se dozvídám se svými nejbližšími přáteli z prostředí smysly nevnímatelného, které označujeme jako Druhá Strana. Pouze výjimeční jedinci jsou schopni navázat mimosmyslové kontakty s Druhou Stranou a převádět sdělené informace do prostředí hmotného světa. Ten jako lidé dosud považujeme za jediný reálný jenom proto, že nám to čidla fyzického těla přirozeně umožňují.

Zdá se až neuvěřitelné, jak jednoduché a logické jsou odpovědi na otázky „kdo jsem, kam směřuji, jaký je smysl života, co nastane po smrti, nebo zda existuje život i jinde ve vesmíru“. Přesto, zavedení alespoň základních principů existujícího Vyššího Systému do praxe člověka jako jednotlivce, natož pak do většiny společnosti, je nadmíru obtížné. Každý ale dostává příležitost, aby se stal zvěstovatelem dobra a lepších vlastností, projevovaných v současném civilizačním stadiu. Začněme každý u sebe, a to i v základních projevech praxe bytí, jakými jsou pozitivní myšlení, výběr vhodné stravy v souladu s potřebami těla, ochrana životního prostředí nebo konkrétní projevy porozumění a práce pro druhé.

Způsob získávání uváděných znalosti je nadčasový. Sdělované Informace jsou ještě natolik vzdáleny převažujícímu myšlení současné společnosti, že proces jejich přivádění do praxe bytí je a bude velice obtížný a pozvolný. Sděleními Druhé strany však dostáváme příležitost povstat z pomyslného popela a přispět ke vzkříšení základních hodnot, pro které jako lidé existujeme.

Závěrem si dovolím popřát časopisu Nový Phoenix, aby dostál svému jménu a jako bájný pták se znovu objevil a byl tu s „nevšedními informacemi pro nevšední lidi“.

Ing. Zdeněk Svoboda, CSc.

spisovatel, vědec a badatel