Využívejme solilunární cyklus pro naši duchovní cestu

Ale znalostmi a využitím tohoto potenciálu můžeme podpořit svou duchovní cestu vědomě, a to probouzením našeho vědomí, oživování vnitřního světla a světla Duše.

ÚPLNĚK 11. DUBNA 2017 (Měsíc ve Vahách, Slunce v Beranu)

V úterý 11. dubna 2017v 8 hodin 8 minut SEČ nastává úplněk. Slunce stojí v ohnivém Beranu, který nám přináší novou sílu a příliv energie, a s jeho kvalitami jsme se seznámili již v předchozím článku.  Měsíc je ve Vahách, které mohou tuto sílu a vyvažovat – jemností a subtilností razanci a oheň Berana, jdoucího jednoznačně vpřed. Zatímco Beran je individualista, žene se vpřed sám, chce vítězit, Váhy jej usměrňují ke kolektivnímu duchu, skupinové práci a sdílení, vyvažují a zjemňují. Luna ve Vahách nám může přinést nová přátelství a vytvořit podmínky pro smíření a konec nepřátelství. Nový cyklus bychom tak mohli zahájit skutečně očištění od starých karmických zátěží a sporů.

Je snadné milovat své přátele a lidi, kteří nás mají ráda a podporují nás. Těžší překračovat stále dál své hranice a otevírat se soucitu a lásce i vůči těm, kteří nás nenávidí, ohrožují nás, anebo které z jiného důvodu považujeme za své nepřátele. Za ty, kteří vůči nám nejsou přátelští. Nevytvářet a neposilovat konflikty tím, že se necháme mást vnějšímu projevy, odlišnostmi, povrchem a zaměňujeme je za podstatu. Každým rozdělením na „oni“ a „my“ se oddělujeme od Zdroje, oslabujeme svoji nesmrtelnost, která prýští z naší lidskosti – schopnosti vhledu, moudrosti, vědění. O úplňku vždy můžeme prožít řadu prozření, uvidět mnoho věcí jasněji. Je to doba dozrání myšlenek a představ, množství nápadů, rozvinutí nebo dokončení projektů z hlediska jednoho měsíčního cyklu: z hlediska slunečního jsme na počátku. Tentokrát se můžeme zaměřit na odpuštění a příčiny našich konfliktů, odsudků (většinou za nimi najdeme strach) a rozvázat – slovy modlitby citované už v článku o novoluní „provazy chyb, kterými se svazujeme navzájem“.

Ohnivá síla Slunce v Beranu dává novou kvalitu, prosvětluje a osvěcuje znamení Měsíc ve znamení Vah s jeho kvalitami vyvažování, nalézání harmonie. Vyvažování a spojování extrémů. Váhy nás učí klidu, v tuto dobu je tedy velmi dobrý čas pro to naučit se nacházet klid i při našich aktivitách. Při každé činnosti, ve spěchu, při práci, která od nás vyžaduje rychlost. I v těchto okamžicích nacházet rovnováhu a klid, zůstávat nepohnutí, v míru, v rovnováze, ve svém středu – přestože jedeme rychlou jízdou vpřed a všude okolo nás víří události. Esencí znamení Vah je dosažení klidu – který naopak Beran nezná. Ten potřebuje jít vpřed, potřebuje zdolávat překážky, jednat jasně a rozhodně. Ne-mocně mohou Váhy přinášet nerozhodnost.

Kromě odpuštění a rozpouštění dalších překážek a strachů se při tomto úplňku se můžeme dobře podívat obecně na svoje specifická slabá místa, pokud jde o nerozhodnost i ukvapenost a tvrdohlavost. Kde jednáme ukvapeně a kde si zbytečně vytváříme překážky a stavíme si je do cesty, která by jinak mohla být otevřená a jasná? Kde se necháváme ovlivňovat svým strachem (tématem obou znamení)?

Váhy se ze strachu nemusí být schopny rozhodnout, Beran se může špatně rozhodovat proto, aby nepocítil strach, aby ho přehlušil (protože on je ten který jedná a svou aktivitou, rozhodností, rychlostí ten strach překoná). Může jednat ztřeštěně, Váhy mohou mít problém jednat vůbec.

Pozitivním přínosem této konstelace může být naučit se být vědomý – v harmonii – v klidu. I při jakémkoli tlaku, aktivitě, rychlosti, se kterou musíme svoji práci udělat. Ve svém středu, srdci, v  přítomném okamžiku. Nevycházet z rovnováhy, nenechat se z ní vyvést, ale nenechat se přáním harmonie a klidu naopak ani spoutat a neulpět na něm.

Vyváženost, harmonie, je ve své opravdové podobě velmi legitimní a dobrý cíl, pokud je toto přání spojeno s vnitřní pravdivostí. Naopak jsou na každé cestě i úskalí, na které je třeba dát pozor, opačná, zvrácená poloha. Vždy máme možnost voleb: volíme pravdivost a cestu ke svobodě, k jednotě, k Bohu – anebo si vybereme tu opačnou cestu, zaměřenou na vnějškovost, která nás od těchto hodnot vzdaluje? Přehnaně silný vztah k domovu, kráse a harmonii se může převrátit v tak silnou závislost, že na jejím konci může být úzká cela uzavřenosti a sobectví.

Období, kdy se Slunce nachází v Beranu vyzývá k obnově, vzkříšení života. Pro to zabývat se Mystérii Velikonoc, opakujících se na různých úrovních každý rok i v nás, tu není místo. K úplňku se ale váží tím, že přicházejí vždy v návaznosti na něj. Oproti novoluní a jeho ohnivě novým impulsům je při úplňku nejsilnější aspekt kultivace. Zjemnění, povýšení ohně Berana.

NOVOLUNÍ V BÝKU

Ve středu 26. dubna 2017 v 14.16 hodin středoevropského času nastává novoluní. Měsíc i Slunce jsou v Býku.

Jak víme, v období před novoluním k nám přichází energie, která nám přináší nové myšlenky, impulsy a podněty, která o novoluní vrcholí. Zároveň s sebou pokaždé přináší jinou kvalitu – v návaznosti na cyklu roku a znamení, v němž Měsíc i Slunce – obě pro nás tak důležitá světla – o novoluní stojí vždy společně, ke které se vážou myšlenky i informace k tématu znamení, ve kterém Měsíc a Slunce stojí a spojují svoje síly.

Každé novoluní je tak důležité pro každého z nás vzhledem k těmto specifickým možnostem, a zvlášť pro ty, kteří se v tomto znamení narodili, protože pro ně jde o začátek vlastního ročního cyklu. K tomu, co ve vztahu k novoluní platí pro každého z nás, se tak přidává ještě jejich osobní celoroční téma: to, co jim přichází v tomto období, má pro ně platnost nejenom jeden měsíc, ale až do dalšího novoluní v jejich znamení.

Býk je druhým znamením zodiaku. V jeho průběhu v nás ožívá Země, probuzená ohněm Berana.

SYMBOLIKA, TÉMA ZNAMENÍ

Pro Býka je příznačný vztah k Zemi, a tím i hmotě a naší tělesnosti. Domov – anebo hledání domova.

Býk hledá klid, na zemské i transcendentální úrovni. Cílem tohoto znamení je udržení klidu. V tomto životě, v těle, v životě na Zemi, kterou miluje. Mír, harmonii a krásu a váží si jí – každého jejího projevu. Souvisí s přijetím života v těle, naší tělesnosti. Vnímání těla jako vnitřního chrámu duše, přijetí inkarnace a vědomý růst duše skrze zrození v těle na Zemi.

Prostřednictvím dosažení tohoto cíle – míru a klidu při životě na Zemi, je pro Býka přijetí, trpělivost, ticho. Vztah k přírodě.

Na nižší – materiálnější úrovni existence zajištění praktické stránky života – praktický a rozumný přístup. Zajištění bezpečí, nevyvolávání konfliktů – vnímání jejich zdrojů a příčin tak, aby odstranil spory a napětí: abychom v životě mohli místo nich žít a vytvářet mír.

JAK TOTO NOVOLUNÍ VYUŽÍT

Pozornost bychom měli věnovat všem novým myšlenkám, nápadům a informacím, které nám v tomto období přicházejí, nejvíc však o tomto novoluní těm z nich, které se týkají našeho vztahu k Zemi, životu, přijetí jeho forem a projevů v těle, a toho, co nám brání v nalezení vlastního klidu a míru v tomto životě.

Co brání v cestě naší transcendenci, co stojí v cestě naší spiritualitě a duchovnímu probouzení a vývoji.

Přijetí života, inkarnace, tělesnosti

Jakými praktickými kroky dosáhnout splnění plánů a projektů a zařizování praktických věcí jakéhokoli druhu.

Objevení – nalezení – vytvoření nebo vybudování domova: v sobě i toho fyzického.

Důležitosti a léčení našich kořenů: vlastních rodinných a jiných kořenů (ve Vesmíru i v Zemi): uvidět, co je zapotřebí léčit, napravovat, pracovat s tím – a také co můžeme v našich životech změnit, abychom žili lépe v souladu se Zemí, cykly, přírodou, sami se sebou a neničili ani sami sebe, jiné, ani Zemi.

Jak pomoci Zemi – svému velkému domovu – stejně jako domovu v sobě k nalezení klidu, míru, vyrovnanosti, harmonii.

 Jak v sobě najít a otevřít se

• hlubokému vnitřnímu míru, chrámu duše, prostoru tichosti, vnitřnímu zvuku
• souznění se Zemí a přírodou – uvidět její skutečné kvality a vnitřní život a zažít sdílení – nechat v sobě rezonovat krásu či blaženost z pohledu na rozkvetlou květinu anebo stéblo trávy anebo výšku nebe, které se nám v tuto dobu může snadno otevřít.
• porozumění cyklům – nalezení vnitřního rytmu
• spojení se sebou i se Zemí a její duší a podstatou
• vědomí neohraničenosti vnitřního i vnějšího prostoru: Kosmu
• úctě a vděčnosti za vtělení a úctě a vděčnosti Zemi a všemu co přijímáme
• míru, pokoře a trpělivosti

Nalézt svůj vnitřní prostor a hudbu ticha

Pro všechny z nás, ale především pro ty, co máte blízko k pránické výživě, je výzvou tohoto novoluní vděčnost Zemi.

Na každé duchovní cestě, a na té pránické dvojnásob, je nesmírně důležitá, snad nejdůležitější vnitřní pravdivost, opravdovost ve všem, co děláme a – kromě samotné touhy v duši po spojení s Bohem (nejniternější podstatou, realizace) – uzemnění. Bez uzemnění anebo orientace navenek se dostáváme do pastí, které jsme si vytvořili sami: bez spojení se Zemí, bez přijetí i vděčnosti za to, že nám umožnila a umožňuje přežít. Bez hlubokého přijetí fyzického vtělení, Země i darovaného života na ní stagnujeme, pohybujeme se v kruhu anebo se stáváme obětí sebe sama: zaměňujeme iluzi za iluzi.

Kdysi jsme velmi hluboko uvízli v hmotě. Nyní procházíme vědomým osvobozováním se z tohoto stavu.

Víc toho víme, vidíme, začínáme se rozpomínat… Díky tomu, jak se proměňuje doba a postupuje čas, a jak se proměňujeme a probouzíme my sami. Porozuměním, vděčností, úctou,  – přijetím. Přijetím sebe sama, svého vtělení a života v těle se všemi možnostmi i omezeními, které fyzický život přináší. Přijetí tělesnosti.

Zemi jsme dlouho potřebovali, živila nás. Ještě nyní tomu tak je. Bez ní a jejích darů bychom období úpadku – pádu – nepřežili.

Je jako Velká Matka. Pokud s ní bojujeme, chceme se odtrhnout vzdálit, jít svojí cestou, je to jak v rodině: přináší nám to bolest, konflikty, snahu navzájem se ovládnout – ovládnout situaci. Zápasíme o svobodu způsobem, který všem způsobuje zranění, a vlastně nám nikdy nedovolí z nich vystoupit – dokud si to neuvědomíme. Pokud se vůči matce začneme chovat s úctou, porozuměním a láskou, přestává bojovat. Otevírá náruč a pouští nás tak, aniž by nás stále starými pouty ovládala a přitahovala zpátky. S Matkou Zemí je to nejinak. S odporem vůči hmotnému tělu, vtělení, Zemi, i jenom nedostatku úcty a lásky, můžeme sami sebe držet v koloběhu marných pokusů.

Sama jsem při přechodu a po něm zažívala často obrovské vlny nesmírné vděčnosti k Zemi, která nám dala všechno nutné, pro naši záchranu.

Nyní je období, kdy bychom se mohli a měli zamyslet nad tím, jak Zemi tyto dary vrátit, co můžeme udělat, pokud jde o náš přístup vůči ní i vděčnost a úctu, i vděčnost a úctu vůči našemu tělu – chrámu duše, umožňující jí v těchto podmínkách se nyní rozvíjet, vůči našim předkům, rodičům -dárcům života. Jak rozvíjet lásku k tělu, našemu životu v těle, Zemi – a pozornost k ní a projevům života: pro mettá i čerpání prány je čas kdykoli. Nyní můžeme obojí zaměřit tímto směrem.

www.mistosetkavani.cz