Zlaté české mozečky místo zlatých českých ručiček?
Česká republika investuje do vzdělávání z veřejných prostředků oproti ostatním zemím Evropské unie naprosté minimum, jak ukazuje srovnání v rámci zemí OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).
Přitom na vzdělávacím systému závisí budoucnost naší společnosti více než na čemkoliv jiném… „Legendu o zlatých českých ručičkách by měla vystřídat vize zlatých českých mozečků. Neexistuje zde strategické řízení reforem ve vzdělávání,“ komentuje situaci v rozhovoru Bob Kartous, který na toto téma bude přednášet v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Příběhy Země, jenž proběhne 6.–12. října v Praze.
V současné době si především musíme uvědomit, že technologie mění svět rychlostí, na jakou předchozí generace nebyly zvyklé a vůči nimž jsme do jisté míry bezbranní. To dle Kartouse nejvíce ovlivňuje oblast výchovy a vzdělávání: „Rodiče nevědí, co mají s dětmi dělat, staré vzory se obrátily v prach. Ani mladí, generace dospívajících mileniálů, příliš netuší, co si vlastně se svým životem počít,“ komentuje situaci Bob Kartous.
„Když sami nevíme, co přijde, pak je nejlepší vybavit budoucí generaci tak, aby se dokázala na jakoukoliv změnu dobře adaptovat. Změna je totiž to jediné, co můžeme s naprostou jistotou předpovídat. A nejen jednu – celý sled změn!“
To, aby se v chaotickém světě změn člověk neztratil a nestal se pouhou loutkou ve vleku událostí, by podle něj mělo zajistit právě všeobecné vzdělávání, které musí být postavené na dostatečně zvládnuté matematické gramotnosti, vysoce rozvinutém čtenářství, schopnosti používat cizí jazyk a orientaci v informačním světě. Nezbytné také je, aby si děti osvojily dovednosti jako je ekonomické, kritické a sociální uvažování. „Nejdůležitější je, aby se naše děti naučily správně rozhodovat,“ apeluje Kartous.
Text: dodala Kristýna Petříková, PR.Konektor, Foto: archiv Příběhů Země
Celý článek si můžete přečíst v časopise Nový Fénix. Předplatné objednávejte ZDE.