ZVYKY A TRADICE: JSOU STÁLE AKTUÁLNÍ?

Prosinec je nejen posledním měsícem v roce, ale neodmyslitelně k němu patří i vánoční svátky, rodinná setkání a tradice. Ve spojení s vánocemi se také dodržuje nejvíce různých tradic v domácnostech…

A jak to tedy s těmi tradicemi a prosincovými svátky vlastně je? Většina z těch nám dnes známých má křesťanský původ, církev je ovšem obvykle přejala z časů pohanských, přičemž se zpravidla pokusila pozměnit buď průběh jejich oslav nebo legendu vážící se k jejich vzniku do podoby sobě milé. Že je to pohoršující, nehorázné, nedůstojné? Ale jděte, vždyť my dnes děláme totéž, jen si to neuvědomujeme. Vezměme si advent. Ačkoli se jeho délka v různých zemích a obdobích různí, shodný je jeho smysl postního období příprav na příchod spasitele, návrat světla. První adventní neděle – železná – byla zasvěcena bdělosti, druhá – bronzová – pokání, třetí – stříbrná – radostnému očekávání a čtvrtá – zlatá – míru a pokoji. Domy se zdobily chvojím, na stůl se kladly věnce a postupně se na nich zapalovaly čtyři svíce. Naše jmelí, břečťan a další „kouzelné“ byliny byly původně symbolem života a plodnosti, přáním lásky, požehnáním, ochranou před čarodějnicemi či zlými duchy. O nějakém pokání, míru a pokoji nemůže být v současnosti před Vánoci ani řeč. Bdíme ovšem poměrně často, abychom to vše stihli a radostně očekáváme všechny možné slevy a speciální nabídky. Abychom ale na sebe nebyli zas tak přísní, radost nám obvykle činí také možnost potěšit své blízké a milované. Nebo třeba sebereme odvahu dopřát něco, co bychom si běžně nepořídili, sami sobě, a těšíme se, kolik radosti nám to do života přinese. A to rozhodně není málo. V předvánočním čase se dříve držela spousta svátků spojených s obchůzkami. Obcházející postavy měly dvojí roli: trestaly nebo upozorňovaly na nutnost zbožného života a odměňovaly ty hodné. Ať již to byli bílé Barborky 4. prosince, Mikuláš s doprovodem 5., Ambrož s metlou 7., matičky s dárky 8. nebo Lucie se svíčkami a peroutkou 12. Světce doprovázely nejrůznější maškary, často strašidelné, jindy rozverné, v dřívějších dobách s notnou dávkou sexuální nevázanosti. V našich časech obchází obvykle pouze Mikuláš se svými novodobými průvodci – čertem a andělem a rodiče za návštěvu rádi zaplatí penězi. Dříve se koledníkům dostávalo spíše něčeho na zub, případně výslužky v podobě sušeného ovoce, ořechů, pečiva. Tresty vynecháváme úplně, rozjímání a vyprávění často také a dětem cpeme hlavně ty sladkosti, občas ovoce. Radost z nadílky naše ratolesti, zvlášť ty v mladším věku, ovšem mívají stejnou jako dřív…

Ilustrace: Ján Vrabec, Vánoce