ANIMOTERAPIE ANEB JAK NÁS ZVÍŘATA UMÍ LÉČIT
Představte si ten příjemný pocit, když za uchem drbete svého domácího mazlíčka. Pes, kočka, kůň nebo jakékoli jiné zvíře dokáže svou láskou a vděčností člověka doslova nabít energií, zahnat všechny jeho chmury a trápení, zlepšit náladu a dokonce zdravotní stav.
A přesně o tom je celá animoterapie – metoda využívající zvíře k tomu, aby pomáhala těm, kdo to nejvíce potřebují. Anglosaská literatura používá doslova označení „terapie prostřednictvím domácích mazlíčků“. Ať už se nám tento termín zamlouvá, nebo ne, důležité je, že mazlíčkem může být nejen velké zvíře jako kůň (někdy i slon, podle regionálních zvyklostí) či běžná domestikovaná zvířata (pes, kočka), ale třeba i ryba, hmyz, drobný hlodavec, pták, žába nebo plaz. Člověk, který chová zvířata, za ně zároveň přebírá odpovědnost. Protože zvířata vyžadují dodržování pravidelného denního rytmu, nutí pacienty k cílenému a soustředěnému chování, a to bez ohledu na věk. Zvířata nejsou tak náladová jako lidé, a proto pozitivně ovlivňují psychický a fyzický stav člověka. Vědecké výzkumy tuto skutečnost opakovaně potvrdily.
ZÁZRAČNÁ CANISTERAPIE
Podstatou canisterapie je využití psa v interaktivním léčebném procesu lidí. Člověk tak pomocí přírody startuje své uzdravování, zlepšuje vlastní tělesný a duševní stav, a tím pozitivně ovlivňuje kontakty s ostatními lidmi. V canisterapii není rozhodující rasa psa, ale především jeho charakter a výchova. Samozřejmě existují vhodnější i méně vhodná plemena. Tuto terapii lze indikovat pro řadu rozdílných nemocí a různá postižení.
Cílem canisterapie je aktivizace nemocného nebo zdravotně postiženého, zlepšení jeho fyzického i psychického stavu a snížení množství užívaných léků. Kromě mobilizace fyzických a psychických sil dochází k narůstání imunitních schopností nemocného.
Pacienti s poruchami srdečního rytmu a vysokým krevním tlakem se díky canisterapii dostávají daleko rychleji do normy než při pouhém užívání léků, stejně tak jako lidé trpící depresivními a úzkostnými poruchami. Psi pomáhají zlepšovat komunikaci, jemnou i hrubou motoriku a všeobecně aktivují zdravotně postiženého člověka. Využívají se u neurologických pacientů po mozkové mrtvici a úrazech mozku v kombinaci s řečovými vadami, u pacientů po infarktu myokardu, při Parkinsonově nemoci nebo při stařecké demenci. Přítomnost pejska projevy jednotlivých nemocí mírní, ulevuje od bolesti a hlavně udržuje člověka ve společnosti.
KOČKY BAVÍ, ZKLIDŇUJÍ I VYCHOVÁVAJÍ
Kontakt s kočkou pomáhá rozvíjet estetické a hudební cítění dětí v rámci herních terapií, například při produkci divadelních her, pomáhá jim v soustředění a hlavně je rozveseluje – původně zakřiknuté děti se smějí a začínají lépe komunikovat. U mentálně retardovaných dětí jsou vzhledem k jejich citové otevřenosti výsledky nejlepší – přijímají kočky bez jakýchkoliv podmínek, kontakt se zvířetem jim dává pocit bezpečí a ony se radují, kromě toho významně podporuje jejich úsilí v komunikaci s ostatními a pomáhá jim rozvíjet slovní zásobu. U fyzicky postižených dětí se spasmy končetin dochází při hře s kočkou k uvolnění.
Agresivní děti nebo dospělé pacienty dokážou kočky rychle a energicky uklidnit mňoukáním, někdy i pohlavkem, stejně jako by to udělal rodič.
Jeden příklad za všechny: Paní v důchodu, osaměle žijící vdova, svému lékaři několikrát vyprávěla o léčebných schopnostech své kočky. Protože její jedinou radostí, mimo milovanou kočku, bylo jídlo, opakovaně řešila žlučníkové záchvaty. Po delším rozhovoru s lékařem si uvědomila, že při prvních potížích si kočka lehá na její břicho a prohřívá ji. Po aplikaci injekce a odeznění potíží se kočka vždy odplížila do svého soukromí. Význam felinoterapie (léčení pomocí kočky) je sice nenápadný, ale mnohem větší, než by se mohlo zdát.
Přítomnost zvířat má vliv hlavně na dlouhodobě nemocné, na onkologické pacienty a seniory žijící v domovech důchodců. Napomáhá také zmírnění příznaků syndromu vyhoření u personálu a zlepšuje mezilidské vztahy.
KOŇSKÝ HŘBET POMÁHÁ ZDRAVÉ MOTORICE
Terapeutické ježdění na koni (hipoterapie) je komplexní léčba. Prostřednictvím koně se provádí fyzioterapie, ergoterapie (usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení) a pedagogická a sociální terapie. Hipoterapii lze označit jako cvičení na balanční ploše. Vše funguje na principu dráždění prostřednictvím nervových čidel zakončených v oblasti kůže, svalů, kloubů, šlach, zraku, čichu a sluchu. Pomocí těchto drah dochází k ovlivňování mozku a míchy.
Tím, že kůň při chůzi nutí člověka k balancování, probouzí se vedení v nervových drahách, a mozek se tak učí zhodnotit a zpracovat informace, které k němu proudí.
Dochází ke zlepšování volné motoriky, pohyb i držení těla se stává uvědomělým. Největší vliv má hipoterapie na rozvoj motoriky a svalstva, především svalů trupu, břišních svalů, bránice, svalů pletence pánevního, ramenního a dalších. U dětí s nápadným chováním je jízda na koni bezkonkurenční metodou. Kůň jasně vymezí hranice, co dítě smí, a nesmí, dokáže je ukáznit a vynutit si respekt. Tyto meze žádné dítě nedokáže překročit. Děti s poruchami chování je možné s úspěchem zařadit do sportovních aktivit, které vyžadují cílevědomé a soustředěné jednání a činnosti vázané na autoritu trenéra a koně. Jinými slovy dochází k sociálně přijatelnému a žádanému modelu chování dítěte.
Zdroj: Zoran Nerandžič: Výňatky za stejnojmenné publikace, nakladatelství Albatros, 2006