BYL LEDOVÝ MUŽ ÖTZI ŠAMAN?

Každý nový poznatek ale přináší jen nové otázky. Jako by nejstarší a nejzachovalejší mumie na světě chtěla být zároveň i jednou z nejtajemnějších. Jako první ji spatřili manželé Simonovi z Norimberka. Dne 19. září roku 1991 se vydali na túru do Öztalských Alp. Počasí jim přálo. Na blankytné obloze kralovalo slunce. Ve výšce 3 200 m nad mořem v oblasti Tisenjochu zahlédli na sněhu cosi hnědého. Když přišli blíže, spatřili lidské tělo částečně vyčnívající z ledu. Předpokládali, že jde o mrtvého horolezce, který tam kdysi zahynul. Nález vyfotili a ohlásili na nejbližší horské chatě.

Trvalo čtyři dny, než se ostatky podařilo vykopat z ledu a převézt do Innsbrucku. O další den později odborník na pravěké dějiny archeolog Konrad Spindler určil stáří mumie na minimálně pět tisíc let. S tak senzačním objevem se vědci dosud nesetkali.

Radiokarbonová metoda upřesnila, že Ötzi, jak se tajemnému ledovému muži začalo říkat, žil někdy mezi 3 350 až 3 100 př. n. l. Vzápětí se ukázalo, že nebyl nalezen na rakouském, ale na italském území. Přesto ho Rakušané zkoumali až do roku 1998, kdy byl převezen do Bolzana, kde je vystaven v tamním muzeu. Zdálo se, že Ötzi již ničím nemůže překvapit. Jeho portrét byl dokončen. Šlo o muže vysokého asi 160 cm s dobře trénovanou postavou. Kolena a kotníky už ale postihla artritida. Měl modré oči a hnědé vlasy. Zemřel ve věku asi 47 let, což v jeho době představovalo úctyhodný věk. Na cestu do hor byl dokonale vybaven.

Trofeje z největšího predátora Alp byly symbolem moci a schopnosti ovládat svět zvířat.

Boty s poměrně složitou konstrukcí spolehlivě udržovaly teplo a chránily před vlhkem. Přes spodní pás kůže nosil kožené nohavice a kabátec, přes který měl přehozen pláštěnku z horských trav. Na zádech nesl krosnu s koženým vakem. Nescházely mu potřeby pro rozdělání ohně. U pasu mu visela pazourková dýka v jasanové rukojeti. Vlastnil měděnou sekerku, 182 cm vysoký nedokončený luk a šípy. Konrad Spindler usoudil, že šlo o pastevce, který se zřejmě nepohodl s členy svého klanu a odešel do hor, kde zabloudil a zmrzl.

JE TO VRAŽDA, ŘEKLI

V létě roku 2001 si bolzanští lékaři při prohlídce rentgenových snímků Ötziho všimli neobvyklého stínu v oblasti levé lopatky. Podrobnější analýza později ukázala, že jde o špičku šípu, uvízlou těsně před levou plící. Zranění bylo velmi bolestivé a způsobilo rozsáhlé krvácení, které velmi brzy přivodilo smrt.
Na rukou, dlaních, zápěstích a na hrudi se dalo rozpoznat několik hlubokých řezných ran, tělo pokrývaly podlitiny. Zápěstní kůstka byla zlomena úderem oštěpu nebo nějaké hole. To vedlo k závěru, že Ötzi nejprve pravou rukou odrážel útok, přičemž mu hrot nepřátelské dýky pronikl až na kost. Bojoval velmi statečně a proti velké přesile. Na jeho dýce a oděvu se našla cizí krev. Její DNA se lišila, takže zranil a možná i zabil čtyři protivníky. Lékařský nález původně uváděl, že řezná zranění byla v době smrti stará pouhých 12 až 18 hodin. Později vědci upřesnili, že se jednalo o několik dnů. Oproti tomu poranění způsobené šípem bylo zcela čerstvé a nevykazovalo známky hojení. Ötzi musel zemřít krátce poté, co byl zasažen. To ovšem vylučuje, aby muž z ledovce i přes svá zranění pronásledovatelům unikl a zemřel později na odlehlém místě, jak se původně předpokládalo. Bezesporu byl zastřelen nedaleko svého hrobu.

Kdo tedy byli jeho vrazi a jaký měli motiv? O loupež nešlo. Na místě zůstaly všechny jeho věci a dokonce i velmi vzácná měděná sekyrka. Ta sloužila nejen jako zbraň a nástroj, ale i jako symbol moci a postavení. Nevzal by si ji ten, kdo případně zabil Ötziho z rivality, kdo se místo něj chtěl stát vůdcem?

KDO BYL DOOPRAVDY LEDOVÝ MUŽ ÖTZI? ODHALTE CELOU TUTO ZÁHADU V ÚNOROVÉM VYDÁNÍ NOVÉHO FÉNIXE (2/2019).

Text: Arnošt Vašíček
Foto: archiv autora